Žít a nechat žít

Co nechceš, aby ti činili druzí, nečiň ty jim. Tak nějak zní moudrá věta, podle níž by se dalo vcelku spokojeně žít.
Takže: Když nechci, aby mě kdokoli pomlouval za to, co mám na sobě, nebudu posuzovat druhé.
Nechci-li, aby někdo anektoval moji komfortní zónu, a to ani slovně, držím se v tomto směru i já. Totéž platí v případě, kdy si nepřeju, aby mě nutili dělat něco, co pro mě není přirozené, anebo mi to není milé. Jasně že do toho také nebudu nikoho nutit.
Chci-li, aby byli lidé tolerantní, musím být i já.
Vážím si klidu, nebudu tedy šířit neklid.
Jsem ráda na světě, takže nesmím pobyt znepříjemňovat druhým.
V naší zemičce máme všichni vesměs slušné alespoň základní vzdělání. Kdo absolvoval devět tříd, měl by mít dost rozumu, aby posoudil, čím může škodit ostatním. PROČ TEDY TOLIK LIDÍ DŠTÍ JED A SÍRU NA COKOLI, CO NENÍ STANDARDNÍ PODLE NAŠICH PROVINČNÍCH MĚŘÍTEK, ALE JE PRO JINÉ ZCELA NORMÁLNÍ? Je to skandální neslušnost osobovat si právo soudit jiné mravy, nezasahující do mravů mých. Posoudit tento rozměr taky nevyžaduje vysoké IQ, stačí průměrné.
Poslední dobou mám pocit, že původcem zla a nenálady jsou některá bulvární média.
Klišé o poptávce a nabídce neberu - uznávám zásadu o zodpovědnosti za férovou službu veřejnosti. Nevadí mi snaha o pobavení, vadí mi manipulace a zneužívání svého postavení.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Návrat k sobě

Zběsilost letícího času. Den postrádá ještě několik hodin. Napětí od rána. Káva vypitá ve stoje, snídaně – koupený sendvič - za chůze. Diář plný. Každé vybočení krade čas. Třeba i telefonát příbuzného nebo kamaráda. Nákupy přes internet. Nejvhodnější čas k vyzvednutí kolem půlnoci. To už tělo vypovídá. Upadá do spánku, trvajícího dvě hodiny. Poté ho budí myšlenky na resty. Ráno silnější káva než včera. Nastává opět den plný stresu. Zítra totéž. Přichází víkend. V sobotu pokus číslo jedna o delší spánek. Nejde to, myšlenkový chaos ovládl spánkové centrum. Pokus číslo dvě o snídani s rodinou. Nedokonalý, pokud je mobil po ruce. A bez něj to nejde. Rozpolcenost. Termíny. Povinnosti. Obavy. Nejistota. Naštvaná rodina. Klid už není ani doma. Zavolá kamarád, kamarádka. „Zkrať to,“ vyhrkneš ze zvyku. Máš po kamarádství. Tvůj život přestává být tvůj. Nemáš čas na partnera, děti, na rodiče, sourozence. Takhle jsi to chtěl/a? Práce tě měla bavit, živit, rodina naplňovat

Další informace

Perfect day

Tak se i druhý díl série knih Jak to vidí Ivanka Adamcová dočkal křtu. „Dvojka“ vyšla za covidu, křest jsme musely s Ivou dvakrát odložit. Takže v sobotu 3. 12. 2022 na Novotného lávce měly knihy, my s Ivou i naše kmotry moc příjemný den. Snad si to říkají i hosté, kteří zaplnili sál. Loučení bylo večer těžké, nikomu se nechtělo odcházet. Křtily: Terapeutka, hudebnice, autorka mnoha CD, Pavla Štěpničková, která poprvé rozezpívala plný sál. Podruhé se to povedlo hlasovému improvizátorovi Patriku Kee. Klára Issová nás čtením jedné z mých povídek z „trojky“ tak rozesmála, že jsme se i na pódiu smíchy dusily. Jak se říká, užila jsem si svých pět minut slávy, ale kdo mě zná, ví, že raději sedím za počítačem. Někdo umí mluvit na jevišti, někdo zpívat a hrát, já raději píšu. A Iva? Jak jsme se včera přesvědčili, umí nejen mluvit, ale i zpívat. Patrik Kee jí při svém vystoupení předal mikrofon a my nestačili údivem valit oči. Protože mám ráda jazz, řekla bych to jeho slangem - Iva br

Další informace

Bolševik v nás

Poznamenal nás, nečekala jsem, jak moc se obrovské části společnosti komunismus vepsal do krve. Celých dvaatřicet let od pádu komunismu určité voličské množině, ale potažmo ani nám, neb jsme s tím dosud nic neudělali, nevadí, že se do vrcholné politiky stále dostávají PŘESVĚDČENÍ komunističtí šíbři různého ražení a morálky. Nevadí, že jsme sice komunistický režim vyhlásili za zločinný, ale dovolili komunistům, aby si udrželi stranu, hlasovali ve volbě prvního, druhého a třetího i čtvrtého v jednom prezidenta. V předešlé vládě dokonce diktovali vládě, byť v ní přímo nebyli. Nevadí, že se tu nerespektují zákony, že se tu nedrží slovo, sliby, neplatí dohody. Však co, jsme na to zvyklí. Nevadí, že se současný prezident, ač se rád od komunismu distancuje, chová jako vysoce postavený komouš - podváděl v kampani, lhal a lže a lže. A lže. Není prezidentem „dolních deseti milionů“, nevyhodil kancléře, který nezískal prověrku, ač nám to slíbil, stručněji neuděl nic, aby nás přesvědčil, že je

Další informace

Blog Oliny Táborské

Prohledat tento blog