Zběsilost letícího času. Den postrádá ještě několik hodin. Napětí od rána. Káva vypitá ve stoje, snídaně – koupený sendvič - za chůze. Diář plný. Každé vybočení krade čas. Třeba i telefonát příbuzného nebo kamaráda.
Nákupy přes internet. Nejvhodnější čas k vyzvednutí kolem půlnoci. To už tělo vypovídá. Upadá do spánku, trvajícího dvě hodiny. Poté ho budí myšlenky na resty.
Ráno silnější káva než včera. Nastává opět den plný stresu. Zítra totéž.
Přichází víkend. V sobotu pokus číslo jedna o delší spánek. Nejde to, myšlenkový chaos ovládl spánkové centrum. Pokus číslo dvě o snídani s rodinou. Nedokonalý, pokud je mobil po ruce. A bez něj to nejde.
Rozpolcenost. Termíny. Povinnosti. Obavy. Nejistota.
Naštvaná rodina. Klid už není ani doma.
Zavolá kamarád, kamarádka. „Zkrať to,“ vyhrkneš ze zvyku. Máš po kamarádství.
Tvůj život přestává být tvůj. Nemáš čas na partnera, děti, na rodiče, sourozence. Takhle jsi to chtěl/a?
Práce tě měla bavit, živit, rodina naplňovat, přátelé uvolňovat.
Někde se něco zaseklo a dál to už nejde. Zastav se.
Rozhlédneš se. Stojíš sám/sama v prázdné krajině. Nikdo nablízku. Kudy dál?
Ke komu nejdřív?
Přece k sobě! Nastal čas zjistit, co ti dosud unikalo:
Každý je postradatelný. I ty. Vyzkoušej si to.
Každý dělá chyby, můžeš si je občas dovolit. Nic se nestane.
Každý má rád sám sebe, zkus to taky. Dej si přednost. Neboj, nic se nestane.
Vzpomeň si, co pro tebe bylo důležité, než se tvůj vlak neřízeně rozjel.
Ještě máš možnost ho přibrzdit.
Srovnej si priority. Použij mozek i srdce.
Začni ten chaos harmonizovat.
Obrať všechno naruby. Začínej tím, co jsi odsouval/a. Dej si čas...
Stojí to za to, fakt.
Haló! Jak je?
Ú-žas-ně.
Skvělé! Už víš, co je nejdůležitější pro tebe. Každý to má jinak, to, na co jsi přišel/přišla, je jen tvoje. Nepokaž si to už.
Komentáře
Okomentovat