Blog Oliny Táborské

Polévka se vaří, kapr naporcován, salát hotový, ovoce a cukroví už se těší na to, jak ozdobí sváteční stoly. Ty budu chystat odpoledne. Mám čas. Poslouchám Franka Sinatru a je mi fajn. Předvánoční období nemusím, ne v současné podobě. Proto někdy pronesu, že bych Vánoce zrušila. Není to pravda, ověřila jsem si, že když nastane chvíle, jako je tahle, kdy je vše připraveno na oslavu zrození Ježíška, na setkání s blízkými, výměnu dárků a samozřejmě na hostinu, že té náladě podlehnu. A tak to u nás, stejně jako v ostatních domácnostech, voní typicky štědrovečerně a mysl už se ladí na radost. Je to atmosféra očekávání zrodu. Příležitost uchopit svůj život tak, jak si to zatím mnohdy jen představujeme. 24. prosinec je mystický den. Nejkratší v roce, ale slibný, už se bude prodlužovat a stále naznačovat příchod světla, opouštění tmy. Kdyby se všechna dnešní předsevzetí přeměnila v akci, ubylo by temných stínů, jimiž si dokážeme zošklivit životy. Mé přání je tedy nasnadě: Víc svět