Blog Oliny Táborské

Neprosadil se tu Děda Mráz ani Santa Klaus a jsme na svého Ježíška hrdí. To je ale asi vše, co se dá kolem Vánoc uhájit. S přibývajícími členy má jejich ráz v každé rodině jinou podobu. Vezmu to od svého dětství. Tak především byl 24. prosinec prožívaný čtyřmi dětmi na vesnici nejtajuplnější a nejkrásnější den v roce. Nevím, zda opravdu každý rok padal sníh, v mých vzpomínkách jo. A byla to čistá romantika. Co se vám vybaví ze Štědrovečerního dne jako první?  Mně stromek ozdobený hvězdičkami z korálků a "alternativní" kolekcí  z čokolády ze ztuženého tuku, kakaa a cukru. Každý den jsem si „nenápadně“ jednu utrhla, totéž dělali sourozenci, na Tři krále, kdy se stromek odstrojoval, jsem byli odhaleni. Prozradily nás háčky s kousky různobarevného staniolu.  Dnes bych takovou pochutinu nedala do pusy. Někdy se šlo na půlnoční, ale já už myslela jen na to, jak si s knížkami zalezu někam, kde mě nebude vidět. Jaká výhoda, že nás bylo tolik, každý dostal svoji a já mě