Dnes jsem si pobrečela nad článkem nazvaným: Americký deník Jany Ciglerové, série druhá, díl první: „Mami, to bylo jako ve filmu,“ v deníku N. Stěhování autorčiny šestičlenné rodiny do USA se stalo nečekaným hororem a změkčilé povahy jako já se jím doslova proplakaly. Článek doporučuji všem, kdo netuší, co dokáže jedna žena, matka, manželka a chovatelka. Po přečtení reportáže jsem si vzpomněla na několik svých cestovatelských příhod. Někdy nám kufry místo do destinace dovolené odletěly na Kubu, jindy jsem po nástupu do letadla musela v rychlosti spolu s ostatními prostor opustit pro podezření z … to nám neřekli, jen mraky policejních vozidel a nebývalý ruch dával tušit, o co mohlo jít. Mohla bych psát o nečekaných seznámeních při letu, třeba s neurochirugem, mířícím z jedné arabské země na stáž na Homolku, který po chvíli, kdy jsem mluvila se spolusedícím po mé levé ruce a divila se, proč se ten mladík napravo pořád usmívá, přiznal, že umí česky. V Praze za mnou přišel do redakce s o
Píšu ráda, píšu celý život. Psaním si pokládám otázky a hledám odpovědi. Psaní je můj svět.