Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červenec, 2017

"Kdo nechce pustit korunu, ať raději ani nezačíná"

Poslouchám v rádiu Plus rozhovor s analytikem ČSOB o platech a nedostatku pracovníků. Ještě než se s moderátorem rozpovídali, zakřičela jsem si jen tak pro sebe: „Tak ať dobře zaplatí a budou mít po problému!“ A vida, za chvíli slyším, že největší poptávka je po kuchařích a montážních dělnících, jimž majitelé firem nabízejí platy čtrnáct tisíc hrubého. Tyto inzeráty se opakují, je jich asi šedesát tisíc, říká odborník. Já být kuchařkou nebo tím dělníkem, rozhodně takovou práci nevezmu. Raději si seženu dva tzv. part-time.   Tak se říká částečným úvazkům. Tahle volba je zajímavá finančně i kreativně. Možností je, stačí vyjít ze svého ustrnutí.  Jejda, asi toho moderátora miluju, on se tak krásně diví, že jsou zaměstnavatelé opravdu tak zatvrzelí a platy ne a nezvednou... No, jsou. Pracovníky dovezou. V masném průmyslu pracují Mongolové, na stavbách Ukrajinci.  Vybavují se mi spokojené kamarádky zaměstnané v zahraničí v různých oborech a díky nim znám rozdíl v platech tam a

Nic není takové, jak to vypadá

Mám ráda staré filmy kvůli spektru postav. Malí, velcí, tlustí, štíhlí, vlasatí, mladí, starší ba i staří, krásní, obyčejní lidé.  Na recepcích v podnicích a v sekretariátech sedí dámy různého vzhledu i věku, s rozličnými účesy. V kavárnách a restauracích obsluhují profesionálové, často tátové od rodin. Mohli si tu práci dovolit, uživila je. Krásné dámy se odlišují od běžného vzorku lidí, jsou nezaměnitelné. Jako by se v tehdejší společnosti  pohybovaly zajímavější typy, což je pochopitelně jen mam a klam. Nicméně postavy představují lidi takové, jací v reálném životě skutečně jsou. Oč jednodušší to měli při seznamování. Ta pestrost! Každý figura je v těchto filmech nezaměnitelná a celek není tak vyumělkovaný jako v současných především hollywoodských snímcích, v nichž jako by žili jen lidé jednoho typu a věku.  Mladí a krásní. Když ale film skončí, jsem ráda, že žiju v době EET, Velkého bratra a unisexu. Stačí si připomenut, čím si prvorepubliko

Já že jsem hipsterka?

Jsem hipsterka – páni, já padám! Ve svém věku a při svém konzervatismu! Jde o tohle: Tu a tam narazím na článek, kde si dělají legraci z nadšenců, kteří pomáhají prodávat sklizeň kupříkladu malým pěstitelům kávy. Výrobkům od nich se říká fair trade. Nenajdete je v hyper ale ani v supermarketech, jimž by se to nevyplatilo. Ruční sběr, pěstování bio, sušení nad zemí, tedy i čistota, specifická chuť, vůně – ne, na tohle opravdu nejde nasadit žádný marketingový tah. Pro legraci jsou rádoby humorným pisatelům i baristé v kavárnách s čerstvě praženou kvalitní kávou.  Hledám v sobě podobný humor, ale nejde mi to. Nevidím nic směšného na tom, že ráda chodím na kávu tam, kde mám jistotu lahodného nápoje, podávaného odborníky. Takových „krámů“, kde se můžete poradit se zaujatým, vzdělaným personálem v oboru, přece už moc není. Jsem-li mimo dosah oblíbených kaváren, jdu v pohodě kamkoli, kde není nutné specifikovat, co chci. Stačí říct kafe, ono to tam totiž stejně chutná úplně stejně,

Život v bublinách

Než se slunko posune z našeho balkonu víc na západ a já si tam konečně budu moci sednout s úžasnou knihou, co zrovna čtu (https://www.kosmas.cz/knihy/214120/dabel-v-bilem-meste/),  napadlo mě napsat o nepříliš hezkém fenoménu současnosti. Jde o dělení se na ty a tamty, na my a oni. Jde to někdy až do extrému: Nebudu se s nimi bavit, nezajímá mě, co a proč říkají, nesouhlasím s nimi a mám jiný názor...  Jak spolu lidé přestanou komunikovat, je zle, historie to mnohokrát potvrdila. Poslední zkušenost z Twitteru: Sleduju (ráda, jsou skvělí) i studentské noviny The Student Times. Pohoršují se nad tím, že jeden z Pirátů poskytl rozhovor Parlamentním listům (které nečtu, ale chápu, že Piráti o sobě musejí dát vědět tam, kde je ještě neznají). Studenti však mají jasno, tyhle noviny magnáta automatů šíří nenávist a xenofobii, hlavně však uveřejní každému cokoli a také vedou „patolízalské rozhovory   s MZ“. (MZ – Miloš Zeman)... No, PL uveřejní skutečně kde co, přičemž si vždy vybavím, ja

Žít a nechat žít

Co nechceš, aby ti činili druzí, nečiň ty jim. Tak nějak zní moudrá věta, podle níž by se dalo vcelku spokojeně žít. Takže: Když nechci, aby mě kdokoli pomlouval za to, co mám na sobě, nebudu posuzovat druhé. Nechci-li, aby někdo anektoval moji komfortní zónu, a to ani slovně, držím se v tomto směru i já. Totéž platí v případě, kdy si nepřeju, aby mě nutili dělat něco, co pro mě není přirozené, anebo mi to není milé. Jasně že do toho také nebudu nikoho nutit. Chci-li,  aby byli lidé tolerantní, musím být i já. Vážím si klidu, nebudu tedy šířit neklid. Jsem ráda na světě, takže nesmím pobyt znepříjemňovat druhým. V naší zemičce máme všichni vesměs slušné alespoň základní vzdělání. Kdo absolvoval devět tříd, měl by mít dost rozumu, aby posoudil, čím může škodit ostatním. PROČ TEDY TOLIK LIDÍ DŠTÍ JED A SÍRU NA COKOLI, CO NENÍ STANDARDNÍ PODLE NAŠICH PROVINČNÍCH MĚŘÍTEK, ALE JE PRO JINÉ ZCELA NORMÁLNÍ? Je to skandální neslušnost osobovat si právo soudit jiné mravy, nezasahující do

Dej pokoj s politikou!

Tento článek není moc pěkný vůči části společnosti, co mě posílá do háje s informacemi, které je dobré vědět, protože je mám od těch, co vědí.  Za desítky let novinařiny bych snad mohla mít důvěru se svými zdroji, takže ono "Dej pokoj s politikou" a pak odevzdání hlasu těm, co myslí především na své blaho, zase není pěkné vůči svědomitým voličům. Co znamená svědomitost? Přinejmenším znalost programu "své" strany, ale také povědomí o charakterech leadrů - například jak moc lhali, lžou a tudíž budou lhát nadále... Anebo naopak, jasně. Lze být v obraze a je to čas strávený užitečněji než naslouchání populistům a sledování pofiderních médií. I já mám své favority, ale nikomu je nevnucuju a jen pozorný čtenář pozná, komu dávám hlas. Nemůžu však dělat, že něco nevnímám. Například skoro fyzickou bezmoc současného prezidenta. Vidím za tím úpornost jeho věrných na Hradě, s jakou dědulku, který tak tak chodí, nutí udržet se, aby oni mohli hrát svou hru. Zprofanovaná parta

A propos

Mimochodem, můj generační román Hlas pro vraha NENÍ DETEKTIVKA. Jeho název tvoří pointu příběhu, odehrávajícího se v období mnoha desítek let, konkrétně od roku 1948 do současnosti.  Pointa je dost drsná...  Píšu to sem proto, že mi tuhle někdo říkal, že knížku nemohl najít, až ji objevil mezi detektivkami. Tož tak...  Asi jsem to měla dát na záložku, ale kdo má na všechno furt myslet...