Přeskočit na hlavní obsah

Dej pokoj s politikou!

Tento článek není moc pěkný vůči části společnosti, co mě posílá do háje s informacemi, které je dobré vědět, protože je mám od těch, co vědí.  Za desítky let novinařiny bych snad mohla mít důvěru se svými zdroji, takže ono "Dej pokoj s politikou" a pak odevzdání hlasu těm, co myslí především na své blaho, zase není pěkné vůči svědomitým voličům.
Co znamená svědomitost? Přinejmenším znalost programu "své" strany, ale také povědomí o charakterech leadrů - například jak moc lhali, lžou a tudíž budou lhát nadále... Anebo naopak, jasně. Lze být v obraze a je to čas strávený užitečněji než naslouchání populistům a sledování pofiderních médií.
I já mám své favority, ale nikomu je nevnucuju a jen pozorný čtenář pozná, komu dávám hlas. Nemůžu však dělat, že něco nevnímám. Například skoro fyzickou bezmoc současného prezidenta. Vidím za tím úpornost jeho věrných na Hradě, s jakou dědulku, který tak tak chodí, nutí udržet se, aby oni mohli hrát svou hru. Zprofanovaná parta, jímž staříček promíjí všechny nešvary, proti nimž kdysi slovně bojoval.
Druhé téma je pan továrník ve velkém -  šikula v umění akvizic, zkráceně AB. Sleduju jeho tanec na jevišti vlastní kampaně a zároveň na facebooku ale i na  twitteru posty o všech jeho faux pas, o jeho korupci, chování.
Co mají AB a tyhle posty společného? Obojí osvěcují osvícené. Cvrlikáme si vesměs stejně zaměření, tedy lidé zajímající se o dění, čerpající informace ze seriozních, osvědčených zdrojů. Naše statuty však těší z velké části jen nás, i když jsem si nastavila sledování i těch, které opravdu nemusím. Jen abych si tím byla stále jistá.
Ti, kteří by statusy od seriozních novinářů a politologů měli číst, aby věděli víc, pořád nevědí nic. A co získává AB svým jednáním jakoby okopírovaným z dob, kdy neoblíbení státníci občas zavítali do regionů, aby ukázali, jak jsou lidoví? Momentální popularitu a příslib hlasů, ale stejně ho pak čekají roky ve vládě, které sotva ustojí, budou-li došetřeny jeho kauzy, přinejmenším Čapí hnízdo.
Nechává se fotit s "obyčejnými" lidmi, ale pak si žije svůj odlišný život stejně jako ti komunističtí papaláši, kteří nakupovali v prominentních obchodech, léčili se na Homolce nebo v zahraničí, děti jim studovaly tam, kam my se neodstali ani na dovolenou a skupovali to, co jejich předchůdci v padesátých letech ukradli emigrující či vyhnané elitě.
Není v tom rozdíl, je jen jiná doba. Výsledky však stejné - ti, co nepřemýšlejí, sbaští manipulátorům každý podvůdek, mistrovsky vymyšlený profesionály tak zaplacenými z našich daní, že kdyby to fanoušci AB a také dědečka na Hradě věděli, volili by zcela jinak. Ale co... Je to jen divadlo, tak ať si tleskají tomu, že dostanou, jen to, co jim oba pánové se svými poradci nakukají, že chtějí.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co je a není Pražská kavárna

Není to, co o ní opovržlivě říkají jedni. Je to, za co ji považují druzí, včetně mě. Je to nejmenovaná skupina přátel pravdy, nadhledu, radostí života. Jsou to zastánci svobody slova, demokratického systému v zemi, podpory členství v EU, NATO, stručněji: Jsou to lidé, kteří nechtějí žít v totalitním státě, nepotřebují tudíž vůdce ani nikoho, kdo by je vodil na niti. Protože nic takového jako Pražská kavárna ve skutečnosti neexistuje, mám výhodu, že do ní můžu zahrnout při psaní všechno, co se mi bude hodit. Takže i návštěva skvělých restaurací, protože... Jde přece o setkávání. Takže: Včera večeře ve Městě Touškově ve Velkém Špejcharu. Jídlo vynikající, nálada také. Probíraly se ještě volby, téma doznívá, ale já jsem uvítala možnost zeptat se i těch, co volili jinak než já, proč. Nejde mi například do hlavy, jak mohli volit v jednom kole Jiřího Drahoše a ve druhém současného prezidenta. Prý je zprofesor zklamal v televizních debatách. Ach jo, zeptala jsem se, zda jsou skutečně ta

Návrat k sobě

Zběsilost letícího času. Den postrádá ještě několik hodin. Napětí od rána. Káva vypitá ve stoje, snídaně – koupený sendvič - za chůze. Diář plný. Každé vybočení krade čas. Třeba i telefonát příbuzného nebo kamaráda. Nákupy přes internet. Nejvhodnější čas k vyzvednutí kolem půlnoci. To už tělo vypovídá. Upadá do spánku, trvajícího dvě hodiny. Poté ho budí myšlenky na resty.  Ráno silnější káva než včera. Nastává opět den plný stresu. Zítra totéž.  Přichází víkend. V sobotu pokus číslo jedna o delší spánek. Nejde to, myšlenkový chaos ovládl spánkové centrum. Pokus číslo dvě o snídani s rodinou. Nedokonalý, pokud je mobil po ruce. A bez něj to nejde.  Rozpolcenost. Termíny. Povinnosti. Obavy. Nejistota.  Naštvaná rodina. Klid už není ani doma.  Zavolá kamarád, kamarádka. „Zkrať to,“ vyhrkneš ze zvyku. Máš po kamarádství.  Tvůj život přestává být tvůj. Nemáš čas na partnera, děti, na rodiče, sourozence. Takhle jsi to chtěl/a?  Práce tě měla bavit, živit, rodina naplňovat

Perfect day

  Tak se i druhý díl série knih Jak to vidí Ivanka Adamcová dočkal křtu. „Dvojka“ vyšla za covidu, křest jsme musely s Ivou dvakrát odložit. Takže v sobotu 3. 12. 2022 na Novotného lávce měly knihy, my s Ivou i naše kmotry moc příjemný den.  Snad si to říkají i hosté, kteří zaplnili sál. Loučení bylo večer těžké, nikomu se nechtělo odcházet. Křtily: Terapeutka, hudebnice, autorka mnoha CD, Pavla Štěpničková, která poprvé rozezpívala plný sál. Podruhé se to povedlo hlasovému improvizátorovi Patriku Kee. Klára Issová nás čtením jedné z mých povídek z „trojky“ tak rozesmála, že jsme se i  na pódiu smíchy dusily. Jak se říká, užila jsem si svých pět minut slávy, ale kdo mě zná, ví, že raději sedím za počítačem. Někdo umí mluvit na jevišti, někdo zpívat a hrát, já raději píšu. A Iva? Jak jsme se včera přesvědčili, umí nejen mluvit, ale i zpívat. Patrik Kee jí při svém vystoupení předal mikrofon a my nestačili údivem valit oči. Protože mám ráda jazz, řekla bych to jeho slangem - Iva br