Blog Oliny Táborské

Tam, kde je dnes na Arbesáku čokoládovna a kavárna Ellory, bývala čajovna Bílý jeřáb. Stojí na mé trase, a  tak jsme tentokrát místo na čaj vyrazily s kamarádkou na kávu. Já si zákusek nedávám, maximum sladkého je pralinka, kterou jsme ke kávě dostaly. Kamarádka neodolala kousku tvarohového dortu. Káva vynikající, téma také.  Z amilovaní. Jít se zamilovaným člověk na kafe je tak trochu oběť a je dobré připravit se na to, že tentokrát nepůjde o dialog, ale monolog. Tak jsem se psychicky srovnala a řekla si – hele, máš ji ráda, přeješ jí to, tak budeš poslouchat se zájmem. No, to se lehko řekne! Úvod super. Objetí, vroucné, šťastná kamarádka se jen rozplývá. Já jí popřeju a nastavuji ucho. I první věty ještě ujdou, i když už vím ze všech komunikačních kanálů, jimiž jsme propojeny, jak je úžasný, krásný, schopný, samozřejmě také zamilovaný, prostě že je to ten pravý. Disciplinovaně v té chvíli zapomínám, jak dlouho se my dvě známe a kolik těch pravých už potkala. Jsem ochotná připust

Tento článek vznikl při posezení v zahrádce Velkého Špejcharu ve Městě Touškov. Jen co jsem přijela domů, zestručnila jsem to, o čem jsme se při obědě bavili. Příspěvek vyjde 25. dubna v týdeníku Školství. Titulek (Moc učitelů) nehodnotí počet pedagogů, ale poukazuje na moc, jakou při své práci mají. Ovlivňují budoucí osudy svých žáků. V dobrém i špatném. Mohou vést nebo odrazovat. Někteří si to možná neuvědomují, jako například učitelka syna mé kamarádky. Chlapec končí devítiletku a už roky má jasno – chce být automechanikem. Letos dostali novou učitelku dějepisu Nedaří se jí zanítit děti pro svůj předmět. Nadávkami, že jsou tupci a budou z nich leda tak zedníci, popeláři nebo instalatéři, toho nedocílí, zato otráví poslední měsíce posledního ročníku dětí, které vědí, co chtějí, a k výkonu některých profesí tak intenzivní znalosti z dějepisu, jaké po nich paní učitelka požaduje, vskutku potřebovat nebudou. Kurážná hochova matka si to šla do školy slušně vyříkat, snad k