Nevím, kdy v historii (a zdali) neplatilo, že se lidé dělí na ty, jimž matematika jde nebo nejde. Kdyby se z ní povinně maturovalo za mého mládí, nemám dodnes vzdělání. Nikdy bych se nedostala na vysokou a nedělala práci, která mě živí dodnes. Kdoví, kde bych skončila, možná by ze mne byla špatná účetní se střední ekonomickou, kde byl úžasný učitel matematiky. "Dám ti trojku, vím, že chceš být novinářka, tak ti nebudu kazit vysvědčení, ale zapřísahám tě, nikdy neber práci, kde bys matematiku potřebovala," řekl laskavě a já a na něj s láskou dodnes vzpomínám. Mně prostě šly humanistické předměty, spolužák Vladimír zase exceloval v exaktních. Seděli jsme vedle sebe, já mu psala slohovky, opravovala gramatické chyby, on za mě dělal pokusy v chemii a napovídal mi v matice i fyzice. On se myslím vyučil v nějakém elektrotechnickém oboru. Po revoluci začal vyrábět paraboly a zbohatnul. Vzpomínám na setkání spolužáků v těch letech, kdy k němu všichni vzhlíželi, protože už t
Píšu ráda, píšu celý život. Psaním si pokládám otázky a hledám odpovědi. Psaní je můj svět.