Blog Oliny Táborské

Poznamenal nás, nečekala jsem, jak moc se obrovské části společnosti komunismus vepsal do krve. Celých dvaatřicet let od pádu komunismu určité voličské množině, ale potažmo ani nám, neb jsme s tím dosud nic neudělali, nevadí, že se do vrcholné politiky stále dostávají  PŘESVĚDČENÍ  komunističtí šíbři různého ražení a morálky.  Nevadí, že jsme sice komunistický režim vyhlásili za zločinný, ale dovolili komunistům, aby si udrželi stranu,  hlasovali ve volbě prvního, druhého a třetího i čtvrtého v jednom prezidenta. V předešlé vládě dokonce diktovali vládě, byť v ní přímo nebyli. Nevadí, že se tu nerespektují zákony, že se tu nedrží slovo, sliby, neplatí dohody. Však co, jsme na to zvyklí. Nevadí, že se současný prezident, ač se rád od komunismu distancuje, chová jako vysoce postavený komouš - podváděl v kampani, lhal a lže a lže. A lže. Není prezidentem „dolních deseti milionů“, nevyhodil kancléře, který nezískal prověrku, ač nám to slíbil, stručněji neuděl nic, aby nás přesvědčil, že je

V době, kdy jsme vyzýváni, mimo jiné i guvernérem České národní banky, k šetření, se tu rozdováděla kampaň Agrární komory nazvaná Žerte maso. Platí ji stát, je to akce bývalého ministra zemědělství Tomana. Velkoproducenta potravin mimochodem. O užitečnosti masa se může zcela zdarma kdokoli přesvědčit kdykoli, pramenů je dost stejně jako odborníků na výživu. Lidé se přece moc rádi o všem informují na sociálních sítích, tady mají spoustu možností. Mě spíš „zaujalo“ pozadí takové akce. V době, kdy paříme k zemím s nejdražšími potravinami, bych 3,7 milionu za kampaň raději věnovala producentům KVALITNÍCH potravin. Nemyslím si, že jsou jimi velkochovatelé skotu, prasat či klecové drůbeže. Dokonce bych řekla, že zrovna jejich potraviny jsou ty nejškodlivější. O psychice zvířat, odsouzených na porážku, a také o jejich krmi se toho už ví dost, že… Zato taková kravička, pasoucí se na lukách, pobývající na vzduchu…A slepička pobíhající po venku... No nic, zpátky na zem. Všichni o tomto víme své

  Tak už nám začínají dodavatelé elektřiny kazit advent. Začali rozesílat ceníky.  Asi abychom se drželi při zemi. Pěkné od nich, že se starají o naše duševní blaho v předvánočním čase.   B avily jsme se s kamarádkou o tom, jak šetřit. Pokud se mi dvaapůlkrát zvýší cena za elektřinu a rovněž za teplo, jak teplárny avizují, ceny potravin se také ještě nezastavily, moc z toho života mít nebudu, tak tak se ne ocitnu ve skupině lidí, majících nárok na sociální příspěvek. N ežádala jsem o něj a ni v  90. letech, kdy byla inflace po liberalizaci cen pětapadesátiprocentní . Vzala jsem do bytu podnájemnici a přibrala práci. Je to úsměvná historka . Pracovala jsem ve zpravodajském deníku, ale coby „samoživitelka“ , vyčíta jící si nevydařený výběr otce potomků, platícího pouze alimenty soudem mu určené a víc ani haléř, j sem z výplaty nepokryla ani nutné výdaje. Na dětech se v jídle nešetří, a tak jsem si odpírala já a mimo jiné přestala jíst maso. Když kolegyně zjistila, že z malého plat

  Před třiatřiceti lety mi bylo třicet osm let. Celý listopad jsem prožila v euforii, s níž jsme se nakonec zbavili totalitního režimu. Nebudu vypisovat, co všechno se dělo, dnes si to všichni krásně užijeme do alelujá. Pro mladou generaci bych ostatně byla se svým vzpomínáním už jen fosilie. Vždyť těm, co se v 89. narodili, je dnes jen o pět let méně, než bylo mně tenkrát. Měla jsem před sebou ještě jednou tolik let (snad i o něco víc), kolik jsem musela odžít v režimu, který se mi pletl do života. Určoval mi, jak mám žít, co si mám myslet, kam smím vycestovat, co nesmím číst, jak mám trávit volný čas a co se mám učit. Chtěl, abych žila v chudobě – jak materiální, tak v chudobě mysli. Jeho zastáncům nebylo trapné, že jsme všichni viděli, jak nás nutí žít a jak žijí oni. Dnes se musím usmívat nad tím, co pro mě bylo kromě konce cenzury důležité. Měla jsem třináctiletého syna a konečně jsem se přestala bát, že mě budou komunisté nutit, ať ho pošlu na vojenskou školu. To mi coby rozv

 Na tohle mi nestačí prostor jednoho tweetu. Napsat to však musím. Nelíbí se mi kampaň vedená proti generálu Pavlovi. Nevím, jak si společnost, které nevadí ve vrcholné politice trestně stíhaný a prokazatelný estébák, a také ulhaný, podlý prezident, dovoluje stále předhazovat Petru Pavlovi jeho vstup do KSČ, když se tolikrát omluvil a přes třicet let své pochybení napravoval. Zachraňoval životy, reprezentoval naši zemi v NATO, sloužil vlasti, když to řeknu trošku s patosem. Chtěla bych doopravdy vědět, jak by se chovali všichni „čistí,“ kdyby žili v té době a chtěli víc, než topit v kotelně. Velmi si vážím všech, kteří to dokázali, hluboce před nimi smekám, ale nic naplat, byla jich menšina. Většina lidí není hrdinská. Většina je masa, která se v historii často přidávala na stranu momentálních vítězů, i když za to později zaplatila. Vzpomeňme Německo 30. let minulého století a její „dílo“ Hitlera. Právě ta většina ho svými hlasy ve volbách přesvědčila o jeho domnělé neomylnosti. Hist