Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červen, 2021

"Dobrý člověk ještě žije"

K tomu, o čem chci psát, se titulek, vypůjčený od Romaina Rollanda hodí. Lepší mě nenapadl. V posledních letech už jen sleduji z pozice seniorky práci mladších kolegů. Obsáhnout všechno, co se děje, je umění. Zpravodajsky to ještě jde, krátké zprávy jsou solí novin. Jejich kyslíkem je ovšem publicistika. Má co dělat, aby osáhla přibývající kauzy. Vlivem zvláštního morálního prostředí v naší zemi se řetězí a je těžké uhlídat všechny její oddenky. Společnost se tak brodí v nepřehledné houštině porušování všech kodexů a pociťuje únavu z poznání, že se tu nejen nic nehodlá přiznat, natož napravovat, ale nerespektuje se tu ani rozhodnutí soudů. Občan, který si včas nesrovnal priority, je pak méně odolný vůči populistům, jejichž výskyt si nezadá s kůrovcem. Atmosféra demoralizace nebo sucho, obojí škůdcům nahrává. Mám vůli sledovat to intenzivně v novinářských genech, ale nežiji v bublině. Jsem z venkova, kam se ráda vracím, a tam o moje názory, troufám si říct, že podložené kontinuáln

Vztah na celý život?

Když se porozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že znáte víc dlouhodobých nebo krátkodobých vztahů? Věříte v celoživotní vztah? Co jej drží? K otázkám mě přiměla komunikace s přáteli. Pozdravují z víkendu v jednom jihočeském městě, kam jeli z Vysočiny oslavit padesáté výročí soužití. Jsou můj vzorový pár, tedy jeden z několika. Mám jich kolem sebe víc. Vždycky jde o dva, jejichž soužití není podmíněno ničím jiným, než láskou. Znám i manželské dvojice přivázané k sobě nedostatkem odvahy se odpoutat. Tihle dva, nazvu je třeba Eva a Adam, jsou spolu rádi. Poznala jsem je před pětačtyřiceti lety. Napřed Evu. Ploužila se po chodbách gynekologického oddělení nemocnice, kde jsem čtyři měsíce ležela s ohroženým těhotenstvím. Eva už měla dvě dcerky a byla po těžké operaci. Všimla si na mém nočním stolku hromady knih. Odvážila se a kromě toho, že hned měla co číst, staly se z nás kamarádky. Taky na celý život. Ten rok jsem přivedla na svět syna a začali jsme se obě rodiny navštěvovat, vymýšlet

Od politika čekám to, co od přítele

Jak hluboká je stoka, do níž se propadáme? Nacházíme se ve stavu před posledním stupněm pádu do břečky na dně žumpy, jakou tu už roky budujeme společně s těmi, koho volíme. Říkám my, i když vím, že jedinci už možná svého hlasu litují, anebo volili jinak.  Je nutné se však vrátit o pár let nazpátek, kdy jsme přece všichni věděl i, že budoucí prezident ve svých kampaních lže. Jeho bilboardy napadající protihráče mluvily jasně – lžu, vím to, ale na ty, co mi dají hlas, to zabere a mně je to jedno, už jsem dal coby poslanec najevo, co si o nich myslím. Jsou to idioti a alkoholici. Kdo chtěl, musel vědět i to, že současný premiér nejde do politiky čistý, a že je mu to fuk. Už to mělo jeho voliče odradit. I fráze a portréty známých herců či novinářů bez jediné zkušenosti v politice. O čí hlas se uchází tak bulvární kampaň? Přece si vážíme sami sebe. Náš hlas je výraz zodpovědnosti za to, co se tu bude následující čtyři roky dít. Přesto jej dáme hlasateli povrchních hesel? Komu jej však