K tomu, o čem chci psát, se titulek, vypůjčený od Romaina Rollanda hodí. Lepší mě nenapadl.
V posledních letech už jen sleduji z pozice seniorky práci mladších kolegů. Obsáhnout všechno, co se děje, je umění. Zpravodajsky to ještě jde, krátké zprávy jsou solí novin. Jejich kyslíkem je ovšem publicistika. Má co dělat, aby osáhla přibývající kauzy. Vlivem zvláštního morálního prostředí v naší zemi se řetězí a je těžké uhlídat všechny její oddenky. Společnost se tak brodí v nepřehledné houštině porušování všech kodexů a pociťuje únavu z poznání, že se tu nejen nic nehodlá přiznat, natož napravovat, ale nerespektuje se tu ani rozhodnutí soudů.
Občan, který si včas nesrovnal priority, je pak méně odolný vůči populistům, jejichž výskyt si nezadá s kůrovcem. Atmosféra demoralizace nebo sucho, obojí škůdcům nahrává.
Mám vůli sledovat to intenzivně v novinářských genech, ale nežiji v bublině. Jsem z venkova, kam se ráda vracím, a tam o moje názory, troufám si říct, že podložené kontinuálním pozorováním a snad i profesionálním ponorem, není zájem. Nemůžu je lidem, které od dětství miluji, vnucovat. Ani chtít, aby měnili své zvyky. Tam, kam se ráda vracím, se totiž pořád pracuje za nízké platy, a tak si tam lidé další prací ve volném čase zlepšují životní úroveň. Pomáhají si. Tu s opravou nebo výměnou střechy, tu s novou fasádou. Chlapi makají a ženy vaří, obdělávají zahrádky.
Takhle tam, kde mám kořeny, žije většina lidí. Od jara do podzimu spíš venku a družně. Posezení u každého domu láká víc než obývák. Takže není čas ani na sociální sítě, ani na televizi či na noviny. A když, tak hodně utilitárně.
Od podzimu do jara je na tuhle nadstavbu času víc, ale víte… Je-li někdo mimo půl světlého roku, nemůže být v obraze v jeho tmavé části. Přijímá informace z médií.
Když jsem si přečetla na sociálních sítích, že obyvatelé míst postižených v těchto dnech tornádem, volili na Hrad Miloše Zemana, jemuž nestáli za pozornost, nepřekvapilo mě to.
Oni mu věřili, neověřovali si jeho manipulativní fráze a asi zapomněli, co se učili v dějepisu, Neprokoukli, že je jeho kampaň postavená na lži.
Druhá také, jeho voliči uvěřili lživým bilboardům, hanobícím konkurenta, světově uznávaného vědce.
Vím tam o pár lidech, co volili ANO. Vím proč. Byla to zkratka poté, co už nechtěli dát hlasy pravici. Postupem času jsem konečně zaznamenala tu a tam komentář k některým z Babišových a Zemanových kroků, porušujících všechny meze morálky politika. Příležitost k osvětě pro mě skončila konstatováním: „Zeman je chytrý a Babiš bohatý, nemá potřebu krást a to, co se mu vyčítá, dělal v rámci zákona, stejně jako řada dalších. Ať jdou do sebe ti, co to umožnili.“
Stýkým se v mém rodném kraji s lidmi pracovitými, slušnými, dobrými rodiči i potomky, starajícími se o své staré rodiče. Pomáhajícími druhým, velkodušnými, ale na ověřování si proudu lží, osočování, hoaxů nemají čas ani náladu. Mnozí jsou velmi otráveni a nevěří, že by se tady mohla atmosféra zlepšit.
Někteří politici se překračováním toho, co je únosné, snaží nás rozdělit urážením menšin, intelektuálů, vzdělanců, odborníků odvádějících do důsledku svoji práci. Někdy to skoro vypadá na jejich úspěch, ale pak přijde katastrofa - a my se opět semkneme, bez ohledu na své bubliny prokazujeme, že to, co je v nás dobré, zůstává i v atmosféře deziluze, šířící se vzduchem z nejvyšších pater. Všichni, kteří jsme bez zaváhání přispěli na pomoc postiženým tornádem (včetně mého syna, který má invalidní důchod), jednali spontánně. Antagonismy zmizely, převládla lidskost. Nic víc.
Zbývá povzdech, jak to, že tak divně volíme. Nelze to nikomu moc vyčítat, mnozí jsou časem překvapeni, komu dali hlas, a je jedno, zda je to nyní banda kolem Babiše a Zemana, nebo svého času party v čele se Zemanem a Klausem. Co se prezidentů týká, tak kromě Havla a Masaryka jsme taky moc štěstí neměli.
Komentáře
Okomentovat