Když se porozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že znáte víc dlouhodobých nebo krátkodobých vztahů? Věříte v celoživotní vztah? Co jej drží?
K otázkám mě přiměla komunikace s přáteli. Pozdravují z víkendu v jednom jihočeském městě, kam jeli z Vysočiny oslavit padesáté výročí soužití. Jsou můj vzorový pár, tedy jeden z několika. Mám jich kolem sebe víc. Vždycky jde o dva, jejichž soužití není podmíněno ničím jiným, než láskou. Znám i manželské dvojice přivázané k sobě nedostatkem odvahy se odpoutat.
Tihle dva, nazvu je třeba Eva a Adam, jsou spolu rádi.
Poznala jsem je před pětačtyřiceti lety. Napřed Evu. Ploužila se po chodbách gynekologického oddělení nemocnice, kde jsem čtyři měsíce ležela s ohroženým těhotenstvím. Eva už měla dvě dcerky a byla po těžké operaci. Všimla si na mém nočním stolku hromady knih. Odvážila se a kromě toho, že hned měla co číst, staly se z nás kamarádky. Taky na celý život.
Ten rok jsem přivedla na svět syna a začali jsme se obě rodiny navštěvovat, vymýšlet zábavu, k níž jsme postupně přibírali i naše potomky. Nám přibyl ještě jeden. Na tři roky jsme odjeli do zahraničí, i tam nás Eva s Adamem navštívili. Bez dcer, Eva měla senzační mámu, která u nich po ovdovění v míru až do své smrti bydlela. Poznala jsem, po kom má Eva správné vlastnosti pro kvalitní vztah.
Můj manžel jezdil často služebně ven, byla jsem hodně sama doma. Nikdy nezapomenu na jednu návštěvu Evy s maminkou. Přijely na kávu. Byla jsem od nevyspání velmi unavená. Poslaly mě do postele, syna uložily do kočárku a dvě hodiny s ním byly venku. To se nezapomíná.
Zatímco vztah Evy s Adamem posiloval, náš se rozpadl. Zůstala jsem na čas s dětmi sama. Adam učil mého syna fotit a dělat fotky, což ho ovlivnilo pro výběr profese. A vůbec, byl mu vzorem muže - silného, pozorného a ohleduplného. Má to u mě.
Čas běžel, postupně se nám všechny děti osamostatnily. Jejich mladší dcera se vdala do zahraničí a přivedla na svět čtyři děti. Eva s Adamem tak začali dělit čas na pomoc oběma dcerám a šesti vnoučatům.
Pořád jsme se navštěvovali. Oni poznali několik mých partnerů. Marně jsem se snažila přenést do svých vztahů to, co jsem viděla u Evy s Adamem. Asi jsem neměla to, co má Eva a mí chlapi neměli to, co má Adam. Jednak k sobě navzájem vzhlížejí. Obdivují se. On její ženskost, kreativitu, vkus, diplomacii, rozvahu, moudrost, nadhled. Ona v něm vidí svého ochránce, na kterého je spolehnutí. Je to stručně vyjádřeno, nuancí je mnoho. Respekt, rodičovství, moudrost, pevné zázemí, kořeny, původně dobré vztahy s rodiči, hlavně však láska.
Čas opět o něco pokročil a Adamovi se blížila šedesátka. Já byla čerstvě vdaná. Když mi Eva volala, že chystá pro Adama překvapení a zve nás a další lidi na jejich chalupu, o čemž však Adam nebude dopředu vědět, líbilo se to i mému manželovi. Dost jsem mu o nich vyprávěla v domnění, že tentokrát budeme jako oni…
Cestu jsem znala, na jejich chalupě jsem bývala často. Zastavili jsme, Eva s Adamem seděli před domem na lavičce. "Jedeme kolem, tak jen vám chci představit svého muže," řekla jsem domluvenou větu. Adam se podivil. „To už jste druzí, kdo jel kolem.“
Vskutku, z chalupy vyšla Evy sestra s partnerem. Pozdravili jsme se, seznámila jsem je s mužem...
Konečně to Adamovi došlo
„To není náhoda, že ne?“ zeptal se a podíval na Evu, která už se smála spokojená, jak to vyšlo. Zakázala nám všem, i těm, kdo ještě měl přijet, dát před Adamem najevo, co se bude dít.
„Teda, Evi, to je nejlepší dárek, jaký jsi mi mohla dát,“ řekl Adam, když dorazili další přátelé.
„Jak se ti podařilo to ututlat, však jsi pekla, vařila?“ ptala jsem se.
Prý se divil i Adam, ale řekla, že vaří na celý týden dopředu a peče i pro dcery. To znělo věrohodně.
Dorazili další přátelé, Adam se radoval jak malé dítě a já jsem si říkala - tohle je láska. Byl to nezapomenutelný den.
Eva s Adamem si prošli stejnými dramaty jako ostatní páry, ale nezlomilo je to. Pochovali rodiče, zvládli těžký Adamův úraz i řadu Eviných chronických onemocnění. Prodali byt ve velkém městě, odstěhovali se do menšího, aby to měli blízko na chalupu. On tam kutí a pěstuje bonsaje, ona zvelebuje. Pěstují zeleninu – jasně, jako všichni zapálení chalupáři.
Těmto dvěma je zkrátka spolu čím dál lépe. Našli se a ochraňovali. Sice mají o svém výročním víkendu pořádné vedro, ale podle fotek, které mi posílají, jako by to nevnímali. Jsou šťastní. Takovými výrazy se má šetřit, vím, ale jednou za čas si to snad můžu dovolit i já. Tak Evo a Adame, ať se nic nepokazí!
Posílám vám tento článek a aspoň vlastní foto louky plné kopretin. Dort jsem sice upekla synovi, který, jak víte, právě slaví pětačtyřicetiny, ale až se uvidíme, dostanete ode mne podobný. Evi, buď v klidu, je bezlepkový!
Komentáře
Okomentovat