Jak hluboká je stoka, do níž se propadáme? Nacházíme se ve stavu před posledním stupněm pádu do břečky na dně žumpy, jakou tu už roky budujeme společně s těmi, koho volíme. Říkám my, i když vím, že jedinci už možná svého hlasu litují, anebo volili jinak. Je nutné se však vrátit o pár let nazpátek, kdy jsme přece všichni věděli, že budoucí prezident ve svých kampaních lže. Jeho bilboardy napadající protihráče mluvily jasně – lžu, vím to, ale na ty, co mi dají hlas, to zabere a mně je to jedno, už jsem dal coby poslanec najevo, co si o nich myslím. Jsou to idioti a alkoholici.
Kdo chtěl, musel vědět i to, že současný premiér nejde do politiky čistý, a že je mu to fuk. Už to mělo jeho voliče odradit. I fráze a portréty známých herců či novinářů bez jediné zkušenosti v politice. O čí hlas se uchází tak bulvární kampaň?
Přece si vážíme sami sebe. Náš hlas je výraz zodpovědnosti za to, co se tu bude následující čtyři roky dít. Přesto jej dáme hlasateli povrchních hesel?
Komu jej však dát? Mě nezajímá, jak kdo vypadá, ani jak prázdnými slovy cílí na méně obeznámeného voliče.
Nesnáším negativní kampaně. Nikdy nedám hlas prodavači pomluv a kopanců politického adepta, který neumí čelit konkurenci jinak než slovně. Také si přece nevyberu za přítele člověka, o němž vím, že je povrchní, dutý a chamtivý. Že mnou ve skutečnosti pohrdá, ale jako prostředek svého záměru mě bezskrupulózně použije.
Podařilo se mi zamezit zasílání řetězových mailů. Mám klid. Jasně dávám najevo, že mám svůj rozum a jakákoli manipulace, ať pochází od tvůrců hanlivých hoaxů nebo mobilního operátora, mě přivede do střehu. Tak jako si nenechám kálet na hlavu od lidí v okolí, nedovolím to ani těm, kdo se živí vymýšlením „fikaných“ manipulací v domnění, že to blbečci neprokouknou.
Pokud dnes premiér lže i v přímém přenosu o části opozice, vím, že se jí bojí a těší mě to. Jsem na správné straně. Čím víc hnusu na ty mladé lidi vyplivne, tím víc budu přesvědčená, že ho žene někde ve skrytu jeho duše upsané ďáblu úcta k pracovitosti a poctivosti lidí, ochotných vyčistit po něm špínu, zanesenou do všech koutů země.
Už v ní moc radosti nezbylo. Jedinci, rodiny, kolektivy si ji z posledních sil ještě chrání, ale navenek tu vládne nedůvěra, vzájemné podezírání, deziluze, deprese, strach z chudoby.
Jak jsme to mohli dopustit? Dobře to víme - přehlíželi jsme drobné ústupky cti a morálky, až skoro opanovaly i náš prostor. Snad už jsme patřičně vyděšeni.
Od politika čekejme totéž co od přítele. Sounáležitost- stejné směřování a důvěryhodnost. Dokonce mu dáváme ještě větší důvěru než příteli - na čtyři roky mu svěřujeme správu země, naše peníze. Pro mě je důležitá ještě jedna vlastnost. Chci si ho vážit. Je na světě líp s lidmi, kterým můžu věřit, něco se od nich ještě naučit a cítit se v jejich společnosti dobře. Je tak těžké si tyto nároky přenést i na politika?
Komentáře
Okomentovat