Blog Oliny Táborské

Rodíme se jedineční. Ani mimina nejsou stejná, každé projevuje svoji osobnost od okamžiku zrození. Děti se odlišují ještě několik málo let a pak to přijde. Holčičky chtějí vypadat všechny stejně a kluci také dělají, co můžou, aby zapadli. Pak je jim třicet a hle! Slečny jsou všechny krásné, štíhlé, upravené a oblečené - zkrátka in. Chlapci jsou si podobní ještě víc.   Tuhle jsem čekala na svého muže v kavárně. Bylo poledne, zaměstnanci z okolí sem zašli na něco malého. Dívky měly dlouhé vlasy, buďto rovné nebo sepnuté do uzlu. Na sobě kostým, většinou kalhotový. Hoši v oblecích, hlavičky jak tenisáky. Všichi koukali na displej tabletu; i při jídle. „Mají tolik práce, že se ani nenají,“ napadlo mě. Nebo tak skrývají svou osamělost? Mám za to, že do kaváren se chodí pokecat si, seznámit se. Já se právě těšila na to popovídání. "No jo, ale nebudeme rušit?" lekla jsem se, uvědomujíc si hrobové ticho. „Jsem tak ráda, že už nemusím nikoho hledat,“ přivítala jsem nadšeně muž

O tom, jak je všechno zcela jinak, než si myslíme, svědčí příběh dvou kamarádek. Říkejme jim Lea a Tina. Lea je tak trochu intelektuálka, spirituálnějšího ražení, lehce moralistka, těžce idealistka.  Vždy myslela na kariéru, hodně studovala a pracovala na sobě. Je hodná a obětavá. Tina je živočišný typ, s ničím se moc nepáře, život je pro ni příležitost užívat si ho. Obě jsou hezké, každá jinak. Světlovlasá Lea spíš nenápadně. Působí subtilním dojmem. Pravidelné rysy v oválném obličeji jí dovolují střídat účesy a všechny by jí slušely.  Ona si to ale neuvědomuje a myslí, že není typ, který se líbí mužům; také se domnívá, že si musí každou lásku zasloužit. Když se zamiluje, tak naplno, obětavě, zapomíná na sebe a je tu pro partnera. V počátku vztahu ze sebe vydá všechnu energii a pak se už jen diví, že víc dává, než bere. Bruneta Tina je na první pohled mnohem výraznější, protože umí zdůraznit své přednosti. Sexy oči, krásné bílé zuby, snědá pleť a hezké nohy jsou to, co ráda staví

Zdá se, že mají všechno. V první řadě dobře placenou práci, která je baví. Žijí samy, nikdo je neomezuje, a tak mohou věnovat kariéře tolik času, kolik je třeba. Říká se jim singles. Jsou nezávislé a napohled jim nic nechybí Jejich styl života je na jednu stranu záviděníhodný. Můžou si zdánlivě dělat, co chtějí. Většinou mají vlastní byty, auta. Pečují o svůj vzhled, utrácejí za kvalitní oblečení i za péči o tělo. Dobře vypadají, nikdo by jim jejich věk nehádal. A jsou dost nezávislé. Jaké jsou Úspěšné v práci. Dbají na to, jak vypadají a jak vystupují. Práci a kariéru považují mnohdy za nejdůležitější hodnoty svého života. Společenské akce tráví obklopeny spoustou kamarádů a známých, přicházejí ale samy nebo pokaždé v doprovodu jiného partnera. Jsou dlouho fixovány na rodiče či sourozence, kteří jim částečně „suplují“ partnera. Jsou v tom naprosto nechtěně „Byly jsme zkrátka zařazeny do skupiny, ani jsme s

V těchto dnech mi vyšla v nakladatelství K4K druhá novela. Nazvala jsem ji Výchova dcerou. Je o hledání lásky přijetím toho, co nejvíc odmítáme. Už to tak chodí, že čím víc něco nechceme, tím víc se nám to staví do cesty. Máme na vybranou: Můžeme se zatvrdit a odmítnout, pak ale nepoznáme, jaké to je, když člověk s pokorou přijme lásku takovou, jaká se mu nabízí. Lásku bezpodmínečnou. Druhá možnost je ta, kterou po těžkém boji a za podpory celé rodiny zvolila hrdinka knížky Helena. Knížka je k dostání na e shopu Meduňky i v knihkupectvích. Tady je odkaz: http://www.obchodmedunka.cz/Vychova-dcerou-Prozite-osudy-d88.htm Vyvdat druhou tchyni je samo o sobě riziko. Naďa měla štěstí, matka jejího druhého manžela Lojzy je milující tvor a bydlí dost daleko. Zdá se, že nic nemůže narušit klid v rodině. Ale může! Hodná a velkorysá tchyně totiž jezdí ráda na zájezdy, které pro seniory pořádají podnikatelé, jimž se u nás říká ŠMEJDI. Stačí pak jeden nákup a Naďa s manželem prožíva

Podle psychologa Jeronýma Klimeše v rozhovoru pro Parlamentní listy.cz (které však nečtu, tohle jsem našla jinde) je naše země mrtvola, kterou rozežírají supi. Všechno je špatně. Země je vyplundrovaná, péče o seniory katastrofální, věda a školství jdou nebo už odešly do háje, polovina manželství se rozvádí a nerodí se děti... cituji – ale volně. Nechci se s ním přít a nechci nikomu vyvracet podobný názor. Chci jen navázat tím, co jsem se stejně chystala napsat, jen jsem čekala na nakopnutí. Zrovna o víkendu jsem si totiž pochvalovala, jak je to teď fajn, že se vracíme ke společenskému životu   do-bro-vol-ně  se shromažďujeme ať už na festivalech chutí, vůní, tance, hudby, módy a dalších příjemností. Sleduju na facebooku portál I live jižní Morava a nestačím žasnout, kolik akcí, vracejících se k tradicím, ta Moravěnka nabízí. Nepochybuju, že totéž by mi potvrdili Jihočeši, Západočeši a další fandové svého kraje. Nestačím ani vnímat všechno, co se děje a co nás vrací ke kořenům, co