Blog Oliny Táborské

Venku je podzimně. Mám podzim ráda, tak nevím, proč se mi dnes nelíbí obloha bez slunce a bez barvy. Asi proto, že kalendářně je moc brzy. Z nesnesitelných veder nás do podzimu přenesla vlaštovčí křídla - létá mi jich nad hlavou už několik dní plno hejn, což mi věstí sklonek roku. Vnímám třetí roční období jako čas zasloužené sklizně, nejen úrody, sloužící nám k obživě, ale i resumé svých dokončených záležitostí. V zimě si už jen užívám, že nikam a nic nemusím, s čistým svědomím se flákám nad knížkami, filmy, hudbou, divadly, koncerty, přičemž opatrně našlapuju, abych neuklouzla na neuklízených chodnících, což se mi jednou stalo a nestálo to za to. Dvě operace v roce a několikatýdenní pracovní neschopnost jen kvůli neodklizenému zmrazku - již nikdy více. Takže se v zimě vlastně zklidňuju i díky této nutnosti hlídat každý krok. Zpátky do podzimu, který ještě nenastal, ale už se hlásí. Jsem zvědavá, jak to nakonec politici světa vymyslí, aby lidé z uprchlického exodu ze zemí, jeji

Dřív jsme jezdili k moři a do hor. Z Moravy jsem kdysi odešla do Prahy a neviděla jediný důvod, proč tam  trávit dovolenou. Inu, mládí. Teď je to naopak.   Žádné moře, ani Roháče, bez nichž jsem si nedovedla představit léto celých sedm let. Zuberec byl pro mě něco jako přímořská letoviska, která naopak v mém pořadí priorit ztrácela prestiž tak dlouho, až mi přišla spíš trestem než odměnou za celoroční prací. Šlo o změnu jednoho prostředí s nadbytkem turistů za druhé, akorát že u moře je lepší vzduch než v Praze. Začali jsme hledat neznámá místa s minimem turistů a bylo to fajn, jistě bude i nadále, ale teď až na druhém místě, za pobytem na východní Moravě. Zprofanovaná je jižní. Oč jednodušší to mají kreativci, pracující s fotkami strání s vinnou révou, krojovanými vinaři, malovanými sklípky, bobulemi hroznů ve fotoshopu tak vypiplanými, že se jednomu chce po nich sáhnout, o to těžší je propagovat východní cíp naší země. Pravda, jsou tam lázeňské Luhačovice, Javorníky,  ZOO Lešná