Když jsem si koupila první knížku, kterou vydalo nakladatelství Motto těsně po převratu u nás, jmenovala se Život po čtyřicítce (Susan Kubelka), postavila jsem si Motto na pomyslný Olymp, který bych chtěla dosáhnout, kdybych někdy také něco napsala. Povedlo se po více jak dvaceti letech, vloni mi u nich vyšla moje první, Hlas pro vraha. Dvougenerační román, příběh matky a dcery. Matka zemřela v roce 1952 za podezřelých okolností, zůstaly po ní tři malinké děti. Jedno z nich, Anna, se snaží vymanit z pozice outsiderky bez rodičovské lásky a zázemí. Plní si sen být novinářkou a zjišťuje pravdivost varování: Dávej si pozor na to, co si přeješ, také ti to může být splněno. Druhá část knihy je o tom, jak těžké bylo uplatnit se v novinařině za minulého režimu a obstát v partnerství, žít harmonický život. Jejím příběhem se stále prolíná ztráta matky v batolecím věku. V roce 2008 Anna zjistí studiem v Ústavu pro výzkum totalitních režimů, jak zemřela její matka. Název Hlas pro vraha je z
Píšu ráda, píšu celý život. Psaním si pokládám otázky a hledám odpovědi. Psaní je můj svět.