Ten zvyk, pustit ráno rádio! Co kdyby říkali něco nového, zajímavého… Schválně, bude první zpráva taková?, říkala jsem si dnes. Pokud jo, nevypnu to. Kliknu na oblíbenou stanici a pozdraví mě Klement Gottwald, ujišťující, jak se před těmi osmašedesáti lety, když demokratická část vlády umožnila prezidentu Benešovi předat veškerou moc do rukou lidu, bude lid mít dobře. "Jo, jo, víme, jak jsme se měli," říkám a klikám na jinou ikonku. S Leonardem Cohenem je ráno hezčí než s Klementem Gottwaldem. Hallelujah, hallelujah… Za tři roky po projevu, který vynesl našeho prvního dělnického prezidenta na vrchol kultu osobnosti, jsem se narodila a za rok mi komunističrí „mírotvůrci“ pod taktovkou sovětských poradců zavraždili matku. Bylo jí dvaadvacet. Hallelujah, hallelujah … Každý si nese nějakou rodinnou tragédii. Někomu předci vyletěli komínem v koncentrácích, jiné z velké části vyhladila genocida anebo hladomor. Válka! Nezdá se vám, že je to poslední dobou zas
Píšu ráda, píšu celý život. Psaním si pokládám otázky a hledám odpovědi. Psaní je můj svět.