Blog Oliny Táborské

Tak a je to tady, hnutí ANO, slibující boj proti korupci, má první veřejně profláklý vroubek. Jejich poslanec Stanislav Pfléger propašoval do novely zákona o elektronických komunikacích „přílepek“, jímž dostali mobilní operátoři možnost změnit nám podmínky smlouvy bez varování, klidně zvednout ceny.  Už se tím zabývá i evropská komise. A pozor, senátoři o tom věděli! Média alarmovala dostatečně, ale opět se ukázalo, že ohled na voliče není na prvním místě. Tam je pořád, jak to tak vypadá, služba lobbistům. Proč by jinak tento podvod na voličích prošel i senátem? Jak jinak než korupcí nazvat schválení novely zákona o elektronických komunikacích, který omezuje práva zákazníků, zato nahrává operátorům? Notabene, když podnět ke změně zákona nepřišel od vlády, ale od operátorů! A kteří že to poslanci se na propašování přílepku podíleli? Jan Birke a Milan Urban z ČSSD a iniciátor akce Stanislav Pfléger z ANO. Jim můžeme poděkovat, až nám operátor nevyhoví, budeme-li chtít odsto

Volební úspěch podle předsedy ODS vypadá takto: „V minulých senátních volbách získala naše strana s dvaceti kandidáty tři mandáty, ale letos ze sedmi kandidátů dva mandáty!" Dále: "Jsme nejsilnější“ pravicová strana.“  Tento „úspěch“ je prý začátkem cesty k vítězství k příštím volbám. Ach jo. Pan předseda ODS vnucuje národu svá hesla jako např: "Jedině s ODS můžete mít život ve svých rukou!" Nebo: "Levicově populistická vláda vede naši zemi špatným směrem." Nabízí se otázka: Jak to, že ta „levicově populistická koalice volby vyhrála? Jako že občané jsou dementi, když takhle volili? K dalším heslům v povolební řeči pana předsdy ODS typu: „Jedině ODS je dobrou alternativou! V příštích volbách uspějeme, abychom mohli politiku v této zemi ovlivňovat!“ už jen dodávám: Však ji ovlivňovala 25 let! Pokud bychom nazývali věci pravými jmény, musel by předseda ODS zvolat: "Pravice prohrála volby! Kajeme se, zamyslíme, půjdeme do sebe..."

"Musíš na to přece mít nějaký názor!" Říká vám to něco? Dřív mě takto direktivní upomínka deprimovala nebo vztekala, dnes s usměju a řeknu: "A proč?" Ať přijde jakákoli odpověď, která mi vysvětluje, proč MUSÍM MÍT NA TO, CO JDE ZCELA MIMO MĚ I NA TO, CO NEOVLIVNÍM názor, vždy se jen znovu a znovu ptám: "A proč?" Stejně s úsměvem klidně přiznám, že názor nemám a ani nemám zájem mít. To většinou každou páku odradí. I když mě nechápe, přestane ze mne ten názor dolovat. Ať si o mně myslí, že jsem ignorantka, je mi to jedno. Vím své. Nemusím mít názor, když ho mít nechci, nepotřebuju anebo je zcela fuk, zda ho mám nebo nemám. Jsem ráda, že jsem se naučila žít tak, aby šla spousta "věcí" mimo mě. To, o co se zajímám, chci ovšem znát dopodrobna. Mám priority. Jsem víc v pohodě a tudíž snad i příjemná na lidi kolem. Pravda, než mě začnou nutit sdílett názor... Fakt nejsem loutka na niti a na spoustu situací opravdu nemám názor. Mimochodem, t

Výraz „český důchodce“ ve mně nebudí soucit, ale vztek. Vadí mi jak jeho posměšné zabarvení, tak snaha vydírat jím. V normální společnosti sklízí starý člověk ovoce ze stromů, které celý život sázel;  ve svobodné zemi, to zdůrazňuju. Pro jejich kultivaci měl ideální podmínky. Dnes je vážený. Mladší generace jím nepohrdá a nemá pocit, že ho živí. Málokdy je také odkázán jenom na státní penzi. U nás je to opět jinak. Koncem minulého století odcházeli do důchodu lidé, kteří – pokud nekradli a nešmelili – toho moc našetřit nemohli. Režim, v němž prožili produktivní věk, nejen mnohé okradl o majetek, vybudovaný předchozími generacemi, ale platil je jen tak, aby udrželi zdání slušné existence,  nic víc. Tzv. liberalizace cen na čas znehodnotila i to málo, co jim stát vyplácel, a trvalo léta, než se důchody upravily, aby s nimi člověk aspoň přežil. Moje generace měla dvacet let na to, aby si v novém režimu vybudovala novou existenci – ovšem jen pokud jednotlivci dokázali chytit tempo