Blog Oliny Táborské

Kolik a proč Vím, jaké částky jsou lidé ochotní platit tzv. ezoterickým poradcům za hodinu jejich času. Dva tisíce i víc. Když jsem se to dozvěděla, ani jsem neskrývala úžas. "Tolik?" vyjekla jsem. "No," řekla jsem si, "jsou v těžké situaci a při hledání smyslu života jim na penězích nezáleží. Mají pocit dobré investice." Za tu částku jistě očekávají, že se jim život změní dle očekávání. Zmizí problém, přijde láska, práce, zvýšení platu, nový byt, lepší byt, přátelé a příbuzní jsou náhle upřímní a velkorysí. Stručněji - měli by dostat víc než naději. Teď zpátky na zem! Jediné, co by se měli dozvědět je, že právě kvůli nadějím se do problémů dostali. Ty přicházejí po každém nadstandardním očekávání, po velkolepých představách, po romantickém snění, poté, kdy šlápeneme vedle, neodhadneme situaci, naletíme, postavíme si vzdušný zámek. Jak je najít  Ezoterik by měl být chodící reklamou sám na sebe. Štastný a vyrovnaný.  Úspěšný obchodník je ten, k něm

Když vám řeknu, že štěstí je to, že žijeme, bude se vám to líbit?  Štěstí je, že jsme dostali šanci projít si naplno svých průměrně 80 let; Každý to má samozřejmě jinak, ale jisté je, že jsme tu do té doby, než pochopíme, co pochopit máme. V tom čase můžeme sami na sobě objevovat, co nám bylo dáno, abychom byli šťastní, a užívat si to. Je jedno, zda jde o hmotné radosti jako je jídlo, sex, potěšení z nákupů, naplnění v profesi, ve tvorbě či pouhé čtení knih, poslouchání  hudby a vůbec - vnímání umění. Může to také být milování mužů, žen, dětí, vnuků, zvířat, rostlin, koníčků...  Nezapomínejte však, že   až budeme odcházet z tohoto světa, nevezmeme si s sebou nic z toho, co milujeme. Máme se naučit milovat to, co si s sebou odneseme. To je to naše štěstí.  Přeju vám krásný den a radost z nalezení svého pravého štěstí.

Ráda sleduju prázdninové reprízy Hyde park – Civilizace. Jsou to příjemné večery. Jednak koukám, jak jsem nevzdělaná, jednak se smiřuju, že už to lepší nebude a také mě to samozřejmě baví. Po večeru s historikem Martinem Kovářem otravuju kamarády a známé, aby mi odpověděli na otázku, co považují za největší vynález lidstva. Někdo odpoví hned, jako můj syn: „Počítač... Vlastně tranzistor.“ Jiní přemýšlejí a pak se dozvídám, že: Žárovka, písmo, antibiotika, elektřina, internet, krevní skupiny, kolo od vozu, pneumatika, letadlo, ponorka, družice, satelit... Spousta z vyjmenovaných vynálezů patří do skupiny civilizačních výdobytků, bez kterých se však dá žít, to jen my si myslíme, že ne. Po zhlédnutí filmu Včerejší děti bych zdůraznila jako hodně důležitý výdobytek antikoncepci. Souvisí s rovnoprávností žen a s jejich svobodou. Má však i své zápory - spousta nadějných, krásných, úspěšných dívek single...  Ještě bych vyzvedla youtube.com. Můj velký favorit. Zrovna poslouchám Bena

To jsem si včera dala! Ve dvě odpoledne, v tom největším parnu, nás musel řidič tramvaje kvůli autohavárii vyslat dál pěšky. Šrot z auta, které narazilo do sloupu, se rozlétl až do kolejiště. Pohřebák jsem tam naštěstí neviděla, jen muže, uvězněného ve změti železa. Právě ho přijížděli vysvobodit hasiči a několik sanitek kolem budilo zdání přinejmenším vykolejeného vlaku. Ťuky ťuk, rychlá záchranná funguje spolehlivě. Já se nezdržovala očumováním, spěchala jsem. Ve vedru asi 50 stupňů na slunci. Podél rozpálené asfaltové silnice ani jediný strom. Všude beton a podobné nevlídno... Konečně mi došlo, proč je léto tam, kde se vykácely stromy a vybetonovala nebo vydláždila prostranství, tak šílené. Když už hrozilo, že odpadnu, napadlo mě rozevřít deštník. I tak jsem na místo setkání dorazila komplet mokrá, v obličeji připomínající vařená račí klepeta. Klimatizované auto bych nejraději už neopouštěla, ale jelo se na výlet, do zeleně a mezi stromy. Což o to, v okolí Mníšku jich bylo ně

Nějak se po dovolené strávené na Zlínsku nemůžu v Praze aklimatizovat. Rodný kraj je rodný kraj, o tom žádná. Jsem v Praze už zvyklá na něco, co není ani ve Zlíně, ani ve Vizovicích, stejně se však po návratu odtud pár dní plácám od ničeho k ničemu. Je tomu tak i tento týden, přitom mě termín odevzdání článku do časopisu už skoro otravuje svou vlezlostí... "Měla bys taky napsat něco na blog," říkám si , přitom bych nejraději ležela někde pod stromem a zírala. Nakonec, je léto . Takže: než si zase navodím letní náladu, napíšu ten článek a na blogu se podělím o pár řádků, které mě pobavily. Jde o astrohoroskop na srpen, chodí mi na mail každé pondělí. V něm je mimo jiné tohle: „Nezadaní zrozenci znamení Berana by v srpnu mohli potkat někoho výjimečného. Patrně dojde na nečekané seznámení v galerii, na velvyslanectví, na golfu, tenisu, v luxusní restauraci, na hudebním či filmovém festivalu. Nebo v místech, jako je Řím, francouzská Riviéra, Chicago, Mumbai, ale ta