Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z prosinec, 2015

Jak to přežít :-)

Pokud se neodpojím od sdělovacíh prostředků, nepřestanou mi radit, jak mám strávit poslední den roku. Nabídka je neskutečně široká, ale nic pro mě. Takže se odpojuju :-) A vám přeju také nádherné odpojení anebo napojení, jak je libo. Hlavně si Silvestra prožijte po svém. Buďte veselí nebo smutní, radujte se nebo bilancujte, důležité je, ať v sobě máte klid a je vám fajn. Nezáleží na tom, zda jste single, ve dvojici, v partě. Každý jsme jedinečný a víme nejlépe, co nám vyhovuje. KRÁSNÉ POSLEDNÍ CHVÍLE STARÉHO ROKU A JEŠTĚ LEPŠÍ OKAMŽIKY V ROCE NADCHÁZEJÍCÍM.

Novoroční předsevzetí

Já je miluju, a proto si je dávám a vůbec mi nevadí, že na ně v průběhu roku zapomenu. Je fajn představovat si, co bych mohla, měla, plánovat, těšit se. Ještě lepší je pak na to úplně kašlat a žít si přítomným okamžikem. Bilance starého roku se mi prohání hlavou už pár dní. Jaký měl být, mohl být a hlavně, jaký nakonec byl. Největší radost mi udělaly okamžiky zcela nečekané a neplánované. Naopak některé představy vzaly zasvé, kdybych neuměla žít v přítomnosti, dalo by se dokonce mluvit o zklamání, ale obsah toho pojmu už je mi cizí.  Vždy je to dobře, byť se mi to nemusí líbit. Všechno je jen a jen důsledek předešlého. Nadáváme-li na idiotské politiky, zapomínáme, že jsme si je zvolili. Vadí-li nám, že sobě přejí a nám ne, nepřipouštíme si zcela na rovinu, že bychom se chovali podobně.   Až na svaté výjimky. Chceme-li od druhých hloubku, ponořme se napřed my, ať víme, co to obnáší. Toužíme-li po něčem, zamysleme se, co jsme pro to udělali. Líbí se mi pozdrav Petra Šimůnk

Šťastné a veselé

Včera jsem v divadle viděla děsnou kravinu. Je však pravda, že jsem se celý večer smála. Smích byl ozdravný. To jsme si přiznali cestou domů, měla to být omluva za iniciativu, ačkoli jsme šli rádi kvůli  kamarádce; hrála ze všech nejlíp. Smích včerejšího večera mě nakopl. Ráno mi po probuzení naběhlo: Máš ho v životě dostatek? Nebudu vás unavovat odpovědí,  jen bych vás ráda přiměla k podobným úvahám. K Vánocům se vžilo klišovité přání: Šťastné a veselé. Jde namítnout: Když šťastné, tak logicky i veselé, ne? Otázka zní: Jsme šťastní a tedy i veselí, anebo jsem štastní, ale ani si to neuvědomujeme a smějeme se málo? Proč? Souvisí smysl pro humor se šťastným životem? Znám lidi, kteří by z povrchního pohledu moc důvodů k úsměvu neměli, přesto se nekaboní.  Že jsou smích a zábava pro naše zdraví důležité, věděli i předkové. Aktivně nacházeli zdroje veselí po celý rok. My některé tradice, pravda, oživujeme, ale umíme je prožívat spontánně, zaujatě -stručněji stejně nadšeně?  A o kolik

Co by nás také mohlo potkat

Tento článek vznikl díky možnosti moderovat dvě odpoledne s mystičkou Ivankou Adamcovou. Její přednášky v narvaných sálech poslouchají lidé napříč generacemi, vzděláním, vyznáním, stavu a postavení. Tahle drobná brunetka učí lidi nacházet smysl života a přebírat za něj zodpovědnost. Když dojde na dotazy publika, ukazuje se, že by nestačil ani sál pronajatý na další dva dny. Co dotaz, to životní příběh. Někdy bylo v sále ticho jak pod mořským dnem, jindy až okna budovy řinčela od smíchu zúčastněných. V otázce, kterou jsem přečetla jako poslední, se zračila katastrofální beznaděje. Na takové zoufalství jsem čekala obšírnou odpověď. Hodiny ukazovaly, že je na ni ještě čas… Při čtení jsem měla výraz odpovídající obsahu těch pěti řádek, málem jsem svůj přednes i slzou doprovodila. „Žije?“ odpověděla Ivanka. Na pár vteřin mě opustila duchapřítomnost a já jen vykulila oči a polkla nasucho. Pak jsem skutečně zaslzela, ale smíchy a se mnou celý sál.   V dnešním rozjímání mě nap