Co by nás také mohlo potkat

Tento článek vznikl díky možnosti moderovat dvě odpoledne s mystičkou Ivankou Adamcovou. Její přednášky v narvaných sálech poslouchají lidé napříč generacemi, vzděláním, vyznáním, stavu a postavení. Tahle drobná brunetka učí lidi nacházet smysl života a přebírat za něj zodpovědnost.

Když dojde na dotazy publika, ukazuje se, že by nestačil ani sál pronajatý na další dva dny. Co dotaz, to životní příběh. Někdy bylo v sále ticho jak pod mořským dnem, jindy až okna budovy řinčela od smíchu zúčastněných. V otázce, kterou jsem přečetla jako poslední, se zračila katastrofální beznaděje. Na takové zoufalství jsem čekala obšírnou odpověď. Hodiny ukazovaly, že je na ni ještě čas… Při čtení jsem měla výraz odpovídající obsahu těch pěti řádek, málem jsem svůj přednes i slzou doprovodila.

„Žije?“ odpověděla Ivanka.

Na pár vteřin mě opustila duchapřítomnost a já jen vykulila oči a polkla nasucho.

Pak jsem skutečně zaslzela, ale smíchy a se mnou celý sál.  

V dnešním rozjímání mě napadá, jak je to snadné – stačí uvědomit si, co nás nepotkalo a hned se jeví to, čím se zabýváme, lehčeji zvládnutelné.

Třeba by s vámi nikdo neměnil, protože i vy dostáváte své své lekce, které překonáte, abyste jednou pochopili, že ne všechno, co vypadá jako trápení a neúspěch, tím je. I vaši rodinu možná navštěvují nemoci a nečekané jevy, mnohdy tak náročné na zvládnutí, že nebýt předešlého učení, kdoví, zda byste nepsali Ivance podobné dotazy, jako byl ten, který spustil mé dnešní rozpoložení - tedy odpověď na něj.  

Káva voní mimořádně a tak chutná i štrúdl od kamarádky. Není tohle právě krása přítomného okamžiku?, říkám si a ve vědomí mi naskakují další poryvy optimismu. Vypíšu, co napadlo mě, každý má samozřejmě svůj seznam:

- Žiju.

- Žiju v jedné z deseti nejbezpečnějších zemí světa.

- Miluju.

- Jsem zdravá a můžu tu být pro ty, kdo tolik štěstí nemají.
- Ty, kteří mě opustili, jsem neztratila, to, co jsem s nimi prožila, zůstává. 

- Netrápí mě, že na něco nemám.

- I když je v okruhu mých nejdražších (sem zahrnuju i přátele) nemoc a občas smutek i všelijaké zvraty, ti, na kterých mi záleží, TAKÉ žijí.

- Jejich způsob života mě neděsí ve spánku a nemusím se bát následků v podobě soudů, případně vězení či vyvržení ze společnosti.
- Nemáme na svědomí život a bídu druhého.

- Nemám dluhy.
- Nemám strach.

- Nedotýkají se mě následky podrazů, nenávisti a závisti kohokoli z těch, na které myslím.
- Pochopitelně nedělám, že nevnímám důsledky korupce v politice a ekonomice, ale snažím se aspoň minimalizovat jejich dopady na psychiku, víc šetřit a pracovat :-).

POKOJNÉ ADVENTNÍ ROZJÍMÁNÍ PŘEJU I VÁM A DĚKUJU, ŽE ZTRÁCÍTE ČAS U MÉHO BLOGU.