Blog Oliny Táborské

Nově nalezené záznamy  (17,5 hodiny) z procesu s Rudolfem Slánským, natočené v roce 1952 Hlasem Ameriky, slibují více informací o pozadí procesu.  Doufají v to historici Národního archivu i já.  V souvislosti s popravou Slánského byla v roce 1952 zavražděna dvaadvacetiletá matka tří dětí, o čemž píšu v první části generačního románu Hlas pro vraha. Druhá část patří dceři, která vraždu přežila. Později, po otevření archivů StB, při svém pátrání po vrazích matky nachází absurdní souvislosti.  Kniha vyšla v březnu 2015.

V Blázinci na Andělu dobře vaří  a příjemně se tam dají oslavit narozeniny. Téma posezení? Narozeninové přece. První vzpomínka na oslavu vyvěrá z hodně dávné doby mého dětství. Každý ze čtyř sourozenců dostal coby oslavenec krabici dobrot, vše čtyřikrát. První jsme se vrhli na oplatky zvané vlnky, spojené  vanilkovým krémem. Následovaly bonbony ledovky s čokoládovou náplní. Cucalo se tak dlouho, až čokoláda protékající dírkou začala dráždit na jazyku a my se snažili ten slastný okamžik co nejvíc prodloužit. Balíček obsahoval ještě slepované sušenky s čokoládovým krémem Romance a s kakaovým - Princes. Tradici doplnil narozeninový oběd - něco jiného než obvykle. (Na vesnici se běžně jedlo maso z domácích zvířat, k tomu vlastní brambory a cokoli, co se muselo kupovat, bylo vzácné). Smažák jsme považovali za slavnostní jídlo.  Zvyk s krabicí jsem posunula do další generace. Moje dvě děti v ní nejraději nacházely pralinky, žvýkačky, čokolády. Asi do jejich deseti let

Když mi řeknete – za měsíc – myslím si: To je za dlouho.... Jenže! Jak se mi sem nikdy nechce, uteče to - říkám lékařce v Motole, kde jsem tento týden opět snídala těsně po sedmé, kdy otevířá, cappuccino s celozrnným croissantem. Byla jsem tam první, ale během dvou hodin čekání na výsledky přišli další a já tentokrát vyslechla příběh o mnoha podobách lásky. Jednou z nich je láska dcery k otci, z nějž se po rozvodu stal mstitel. Zuřivé emoce zamořily vzduch v obou domácnostech, několikrát   i u soudu, kam bývalé manžele zavedly jeho výstřelky. Sice vždy prohrál, ale nedal se. Je to bojovník, vymýšlet, jak poškodit „bejvalku“ bez ohledu na to, že to odnesou potomci, žijící s matkou, ho bavilo. Letní víkendy na chatě pomáhaly těm třem zregenerovat síly, ale někdy o ně přišli po návratu do bytu. Na leccos už zapomněli, je to dávno, na následky vypnuté elektřiny v parném létě, obzvláště na ten pach zkaženého masa z nefungujícího mrazáku, ne. „Ale co,“ mávla vypravěčka ru

Zatím ještě z domu tentokrát od zeleného čaje s vanilkou. V relaci Pod lampou (odkaz pod článkem) hledají moderátor Štefan Hríb s Milanem Kňažkem odpověď na to, co nyní kulminuje jak ve slovenské, tak v naší politice. Korupce.  Při poslechu pořadu mi naskakoval v hlavě jediné – malost. Touha získat, co bylo v minulém režimu nemyslitelné - velký majetek, ale ne vybudováním firmy od základů nebo třeba postupnou kapitalizací úspor, jak jsme se to my ostatní učili za pochodu. Kdepak, tohle je moc zdlouhavá cesta, ti, kteří v korupci „jedou“, si z ní udělali nástroj materiální   moci. Napřed naslouchali lobbistům, potom na ně dali, pak se stali jejich vazaly a odchod z politiky je pro některé otázka života a smrti. Proto dnes tolik populismu. Pamětníci si jistě vybaví epizody, s nichž jsou známé kauzy, některé nevyšetřené. Všichni pak sledujeme - i v přímých přenosech, často i od soudů (třikrát sláva) - případy nové a novější. Když je všechny poskládáme do jednoho ce