Blog Oliny Táborské

Obdivuji odvahu čtenářů, kteří po přečtení knížky napíší autorovi. Já jsem to nikdy nedokázala. Některé sleduji na sociálních sítích, ale to je vše. Mnohokrát jsem měla chuť napsat Nelsonu DeMillemu, že jsem všechny jeho knihy přečetla dvakrát a získala pro ně další čtenáře - ne, nakonec, když po sobě přečtu, co jsem sesmolila, mažu. Tehdy ještě zcela neznámá, o níž bude tento sloupek, mi napsala, když si přečetla Hlas pro vraha. Napsala tak hezky, že jsem měla husí kůži. I když mi vyšly předtím dvě knížky a ohlasy byly, tento se nám oběma stal osudovým. "Jste historicky první čtenářka, která mi napsala po vydání této knížky," napsala jsem. "Vás si budu navždy pamatovat."  Vskutku prorocká odpověď. Tak si spolu začaly psát ženy dvou generací. Maminka dvou dětí, budu jí říkat Majka, je stejně stará jako můj mladší potomek. Hodně čte, chodí do divadla, má ráda svou práci, své děti, manžela... Tolik ji toho baví! Když si začneme psát, nemá to konce.  Probraly jsme od r