Blog Oliny Táborské

Strýček Váňa minulý týden, Evžen Oněgin dnes. Kde? Na veřejných generálkách Městských divadel pražských. Nemůžu říct, že by mě režiséři Petr Svojtka a Pavel Khek překvapili, protože jsem věděla, že jsou skvělí. Nedokážu ani sdělit, které drama se mi líbilo víc. Obě. Provedením i dojmy, které ve mně zanechala. Tohle nepíšu z vděku za lístek, za ten jsem poděkovala. Jsem opravdu spokojená a opojená uměleckými zážitky ale také scénografií - a to hodně. Nechodím do divadel za známými tvářemi. Je mi jedno, kdo hraje, podstatné je, jak. Představitele Evžena Oněgina jsem ani moc neznala, "nějaký" Jiří Hána. Kruci, to byl koncert! Vasil Fridrich Strýčka Váňu nehrál, on  tu roli žil, sám ve věku, kdy se muži střetávají s krizí středního věku. Dostal mě už dřív, v roli britského vyšetřovatele ve hře Na miskách vah (režie: Petr Svojtka, autor: Ronald Harwood).  Divadlo nestojí na jednom protagonistovi. Mě uspokojili i ostatní herci a jak jsem už napsala, obě scény - velmi nápadité;

Cestou do obchodu mě napadlo téma na článek na blog. Než jsem nakoupila, zapomněla jsem ho a ne a ne si vzpomenout. Vím, že psát o politice je jako nepsat vůbec, chci-li, abych byla čtena. Takže mi dá dost práce vymyslet něco jiného, a když už mě něco napadne, zapomenu to. Co jsem v tyto dny podnikala, třeba… Byla jsem ve Viole na představení nazvané Neumím jinak než s láskou . Smutné, jak smutný život vedla ta, o níž to celé je. Božena Němcová. Že by to bylo o lásce? Květen - měsíc lásky? Cestou z Violy jsme se kochali osvětlenou Prahou a říkali si, že bychom o takových večerech měli častěji do centra. Takže Praha? To těžko. Květen to byl, jasně! Někdo totiž pronesl, že je to nejhezčí měsíc v roce. Do jeho konce zbývaly dva dny, vzpomínali jsme, jak si ho kdo užil. Skoro nikdo na to neměl čas, pozdě bylo litovat, jak rychle utekl. Představení, jehož jsme ještě byli plní,  ozvláštnila originální hra se slovy. Musím si znovu přečíst Máchův Máj, prolétlo mi hlavou. A Babičku