Červen

Cestou do obchodu mě napadlo téma na článek na blog. Než jsem nakoupila, zapomněla jsem ho a ne a ne si vzpomenout. Vím, že psát o politice je jako nepsat vůbec, chci-li, abych byla čtena. Takže mi dá dost práce vymyslet něco jiného, a když už mě něco napadne, zapomenu to. Co jsem v tyto dny podnikala, třeba…

Byla jsem ve Viole na představení nazvané Neumím jinak než s láskou. Smutné, jak smutný život vedla ta, o níž to celé je. Božena Němcová. Že by to bylo o lásce? Květen - měsíc lásky? Cestou z Violy jsme se kochali osvětlenou Prahou a říkali si, že bychom o takových večerech měli častěji do centra.

Takže Praha? To těžko.

Květen to byl, jasně! Někdo totiž pronesl, že je to nejhezčí měsíc v roce. Do jeho konce zbývaly dva dny, vzpomínali jsme, jak si ho kdo užil. Skoro nikdo na to neměl čas, pozdě bylo litovat, jak rychle utekl.

Představení, jehož jsme ještě byli plní,  ozvláštnila originální hra se slovy. Musím si znovu přečíst Máchův Máj, prolétlo mi hlavou. A Babičku! Po každém přečtení jsem ji vnímala jinak. Ve Viole se z ní také citovalo. Barunka Panklová si babičku nesla v srdci celý svůj krátký život (stejně jako já tu svoji stařenku z Ostraty. V mém románu Hlas pro vraha jí patří hodně stránek).  Ze slávy po přijetí knihy ale Barunka nic neměla, zemřela chudobná, churavá, nedoceněná. Dnes snad není knihovna či domácnost, kde by její knížku neměli, to nemluvím o jejích pohádkách, kde bojuje dobro se zlem.

Nic se nezměnilo, Barunko, česky Boženo, tento boj je pořád hlavní náplní lidského bytí. Jedni zlobí a druzí je buď napravují, nebo soudí, zavírají, podezírají, odsuzují;  někdy to vypadá jako boj marný. Říkám si: netýká-li se mne, nemá cenu ztrácet jím drahocenný čas, jehož důsledkem je, že nejkrásnější měsíc v roce uteče, aniž si ho člověk patřičně užil.

Pointa? Květen odešel, je tu červen s krátkými nocemi, občerstvujícími rány a vlahými večery, s ještě svěží zelení, relaxačním křikem ptáků a také s desítkami možností posezení – na mezi, na lavičce, pod platanem či lípou, ale i pod markýzou hospodské zahrádky s oroseným pivem před sebou.
Je to tak, každý červen si připomínám, že se mám intenzivně kochat, protože po něm přijdou vedra.

Jsem ráda, že jsem si na tohle vzpomněla a budu víc myslet na to, abych nepromeškala nic z červnové magie, když mi květen utekl jak voda nabraná do dlaní.