Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z květen, 2017

Nemoci vznikají v hlavě, léčení však přichází od srdce

Jak poznáme, že jsme šťastní a vždycky jsme byli? Kupodivu to lze prokouknout v okamžiku, kdy o něco, na čem nám záleželo, přicházíme. Příklad? Tak třeba nám dojde, že opravdu nemáme na lepší, větší, luxusnější bydlení. Nebo že skutečně nebudeme mít děti... takového partnera, o jakém sníme... Ještě výraznějším příkladem je nefunkční vztah. Léta v něm mnohdy setrváváme jen kvůli pocitu, že jistota, byť mizerná, je lepší než nejistota.  Ve společnosti je IN nebýt sám, spíše nepřiznat se k tomu. Setrváváním na mizerném statusu quo žijeme velmi nekomfortně. Energie nás táhnou dozadu, přitom chceme dopředu. Představa konce nás stále děsí. Tělo nevydrží napětí a frustraci, jejichž podstatou je rozdíl v tom, co si přejeme a co žijeme. V 90. letech jsem četla o karmě od Alexandra Svijaše. Nejvíc mi utkvělo v hlavě, že přijde varování, nebudu-li žít v souladu těla a duše. A  že když nepochopím, vystřídá je vážnější varování, onemocnění. Jestliže ani to se mnou nehne, sta

Je to na nás

V souvislosti s panoptikem, jež nám předvádí pár politických leadrů, se skoro vytrácí podstata krize, která rozhodně nekončí výměnou jednoho ministra. Když jsem dnes poslouchala na Plusu rozhovor s prezidentovým mluvčím, pochopila jsem pociťovanou marnost. Mlel a mlel, zcela bez ochoty něco říct doopravdy. Něco, čím by třeba zaujal pozornost oponentů. Ani se o to nesnaží, ví, že ho neberou, a tak osvěcuje osvícené a podněcuje je k nenávisti vůči všem, kdo názory instituce, kterou zastupuje, nesdílejí. Dnes dostali oddaní poddaní pořádnou kost v podobě amnestie dvojnásobného vraha s pověstí hodně na hraně. Vrhli se na ni i někteří "novináři" - neřeší, že bulvární zpravodajství, silně kořeněné ingrediencemi senzací, vlastně s pořádnou novinařinou nemá nic společného. Poskytují pouze pobavení... Poněkud morbidní, řekla bych. Kdybychom tady měli všeobecně jasno, co je a není OK, stačila by zpráva o udělení milosti prezidentem tomu či onomou plus dvě, tři věty zdůvodnění. Ovš

Sestřičky (a bratři), všechno nejlepší!

Chvíli mi trvalo, než jsem ráno vysledovala, proč je v kavárně v nemocnici Motol nezvyklá návštěvnost. Jako by tu dávali něco zdarma, napadlo mě, když jsem čekala na své cappuccino. Ani jsem se moc nespletla. Všechny ženy v modrém či bílém, jak postupně přicházely, měly v ruce nějakou kartičku a ještě každou z nich obdaroval hezký mladík majestátní růží - velkou, vznosně rostlou, sytě červenou. Voucher na kávu a croissant, to završeno růží, byla pozornost vedení špitálu. Že je dnes Mezinárodní den sester, v kalendáři nemám,    zatím jsem to neslyšela ani z rádia, ale nevadí, už vím a jsem za to ráda. Aspoň v myšlenkách vzdávám hold všem sestrám a v poslední době i bratrům. Kdo byl hospitalizován anebo je často účastníkem zdravotnického dění, ví, za co.  Vypůjčím si popis zdravotní sestry od  té, na jejíž počest svátek vznikl, Florance Nightingale: „Vždy a za všech okolností je oddaná, poslušná, vzdělaná a věrná lékařům a pacientům. Sestra však není kůň, sl

Všimli jste si?

Možná drobnost, možná podstatná věc. Kdo včera sledoval na politické scéně rádoby katarzi již druhý týden trvající tragikomedie, nepotřebuje další slovní pitvu. Rozhodně ne takovou, co neumí pořádně říznout a hlavně říznout najisto. Mediální patologie kolem hlavní rány kličkuje rozebíráním možných scénářů prezidentova očekáváného jednání. Vypadá to jak v pohádce Hrnečku vař, snad jen s tím rozdílem, že se místo čarodějné ingredience, která v pohádce nabývala a nabývala, používá nadbytečná politická korektnost. Nabývá také, ale jen do neuvěřitelně abstraktní podoby. Jako by jediným cílem nebylo to, co je patrné od samého začátku krize -vyvolaná prezidentovou neochotou naplnit ústavu. Když už jsem použila pohádkový příměr, vypůjčím si ještě jeden z pohádky Císařovy nové šaty. Připadá mi to, jako by u těch, co máchají skalpelem, nebylo dost odvahy přihlásit se k pravdě a jen konstatovat, že  král je nahý. Hlupáky z nás nedělají jen prezident a poslanci hnutí ANO, ale i spousta médií, n

Každý si k tobě dovolí tolik, kolik mu dovolíš...

To, co se stalo včera na Hradě, okomentovat musím. Novinářka  ve mně  a také příslušnice voličské menšiny se :-)  nechce smířit s tím, že je tady slušnost považovaná za slabost, a že obdiv patří drzým predátorům. „ Každý si k tobě dovolí tolik, kolik ty mu dovolíš. ..“ Současný prezident dal svým jednáním najevo, že absolutně postrádá noblesu a že počítá se souhlasem nepřemýšlejících o dopadech úpadku slušnosti. Netuším, proč volící většina nevnímá nemorální jednání jako nebezpečí. Kromě jiného je to špatný příklad pro nejmladší generaci pozorně sledující, co se tady promíjí a co zesměšňuje. Nejsem volič sociální demokracie a ani jeden její leader mě nikdy ničím nezaujal, Bohuslav Sobotka včera ano. Pochopil marnost své snahy poukázat na skutečný problém - neochotu ministra financí respektovat zákony a elementární etiku politika. Prokoukl také prezidentovu pletichářskou strategii a demisí mu zkazil plány na zneužití vládní krize pro svoji kampaň. Slušným, klidným stylem vyp

Co se v mládí nenaučíš...

Jednou z knih v polici nazvané  Co si chci přečíst znovu  jsou i  Tři muži ve člunu a na toulkách . Mám to jako s filmem, na který se ráda dívám opakovaně - pokaždé tam najdu něco, čeho jsem si minule nevšimla. I v knížce stačí zalistovat a vždy se chytím.  Letos vydalo nakladatelství Vyšehrad Jeromovu autobiografii nazvanou  Čas mého života.   Legrace to není, dobré počtení ano. Také místy aktuální. Tesat do mramoru: „Vzdělání je tou nejdůležitější věcí na světě, a také tou nejhůře řízenou a zařízenou, což má za následek, že lidské pokolení nadále trpí nízkou inteligencí . Podle Carlyleovy definice je škola mučírnou, kde se mládí vězní za zdmi bez oken a hází se na ně knihy. Kéž by se na ně alespoň házely ty správné knihy. To, co se chlapec naučí za šest let ve škole, by se s pomocí inteligentního knihkupce mohl doma naučit za šest měsíců. Znalosti, které mám, jsem vlastní přičiněním nabyl až v pozdějších letech. Zůstávám nesmírně vděčný čítárně Britského muzea  s jeho zdv