Blog Oliny Táborské

Končí jeden z nejpříšernějších roků a já o něm chci kupodivu psát pozitivně. Vloni touto dobou jsem v poslední úvaze roku zmínila, že dvojky v datu slibují více pospolitosti.  To jsi pořádně ujela, řekla jsem si, když Russáci napadli 24. února Ukrajinu. V průběhu roku jsem ovšem přehodnocovala a teď můžu s klidem napsat, že pravda o naší pospolitosti platí.  Tedy - pro většinu společnosti. Autoři podcastu Kecy & Politika řekli 8. prosince v Rock café, že jde o deset procent lidí, kteří se na solidaritě - nejen s Ukrajinci, ale i s potížemi, které nás v důsledku Putinovy války potkaly, nechtějí podílet. Domnívají se, že je třeba pomáhat jen jim.  Deset procent jde zvládnout. Jen by jim  měl někdo kompetentní jednoznačně říct, že stát tu není proto, aby rozdával peníze z rozpočtu lidem zdravým, schopným pracovat, a že pomoc válečným uprchlíkům je projevem lidskosti. Mělo by se jim opakovat, že stát má především poskytovat ochranu, vzdělání, lékařskou péči a bezpečí všem občanům,

Tradici musím dodržet, a tak píšu na Štědrý den. Mám hotovo, nastala ta chvíle očekávání. Stromek nazdoben. Kapr v trojobalu i po mlynářsku, bramborový salát bez salámu :D, rybí polévku, osmažené kostičky pečiva, vinnou klobásu, štrúdl, vánočku a cukroví, ovoce a ořechy. Slivovici od bratra… Teď mi vyhrkly slzy. Mladší než já a už tu není, odešel letos v srpnu.  Když jsem při prostírání dávala na stůl kalíšky na jeho slivovici, napadlo mě, že Vánoce mohou být krásné i bez těch, kteří už nejsou mezi námi, nebo jsou daleko, protože nás s nimi spojuje moře věcí i vzpomínek. Nevím, jak u vás, ale u nás jsou Vánoce hodně tradiční. Se vším všudy. A lidi, kteří prošli a procházejí mým životem, se na nich podílejí. Začnu recepty. Rybí polévku dělám podle ex-manželovy matky už 49 let. Předtím jsem rybí z hlav neznala, u nás na Valašsku jsme mívali fazolovou. Švagrová si ji dělá jen pro sebe, dává do ní i domácí nudle. Zbytek rodiny raději rybí. Bramborový salát jedině podle tety Věry z Ostraty,

Strávila jsem několik hodin s osmnáctiletým vnukem mé sestry. Při návratu ze zahraničí u nás přespal, posnídal, poobědval a odjel na Moravu. Od rána jsme si povídali o štěstí. Kdo je šťastný a proč. Nápadů bylo několik a pak jsme se shodli, že šťastný je člověk s čistým svědomím. Má obrovskou výhodu, že může jednat tak, jak se cítí. Nemusí se pořád něčeho bát, není tudíž agresivní. Začali jsme to téma rozvíjet. Matěj dodal, že takový člověk se může vždycky dokonale soustředit na to, co zrovna dělá, tudíž to dělá, jak nejlépe umí, takže například v práci to má i své výhody. „ A když je upřímný, tak je bezprostřední a tudíž oblíbený“, pokračoval. „ Ještě se může skvěle cítit i ten, kdo se nebojí zadat si,“ napadlo mě. „Jak to myslíš?“ zeptal se Matěj. „No, když se pořád bojíš, že něco pokazíš, že budeš kritizovaný, tak se ani do ničeho nepustíš a děláš jen to, v čem máš jistotu, ale pak se nikam neposouváš a může z tebe být zapšklý otrava.“ „ Jo, to sedí,“ uznal. Ostatně, zrovna v tyto

  Tak se i druhý díl série knih Jak to vidí Ivanka Adamcová dočkal křtu. „Dvojka“ vyšla za covidu, křest jsme musely s Ivou dvakrát odložit. Takže v sobotu 3. 12. 2022 na Novotného lávce měly knihy, my s Ivou i naše kmotry moc příjemný den.  Snad si to říkají i hosté, kteří zaplnili sál. Loučení bylo večer těžké, nikomu se nechtělo odcházet. Křtily: Terapeutka, hudebnice, autorka mnoha CD, Pavla Štěpničková, která poprvé rozezpívala plný sál. Podruhé se to povedlo hlasovému improvizátorovi Patriku Kee. Klára Issová nás čtením jedné z mých povídek z „trojky“ tak rozesmála, že jsme se i  na pódiu smíchy dusily. Jak se říká, užila jsem si svých pět minut slávy, ale kdo mě zná, ví, že raději sedím za počítačem. Někdo umí mluvit na jevišti, někdo zpívat a hrát, já raději píšu. A Iva? Jak jsme se včera přesvědčili, umí nejen mluvit, ale i zpívat. Patrik Kee jí při svém vystoupení předal mikrofon a my nestačili údivem valit oči. Protože mám ráda jazz, řekla bych to jeho slangem - Iva br