Vánoce s těmi, které máme v srdci a nablízku

Tradici musím dodržet, a tak píšu na Štědrý den. Mám hotovo, nastala ta chvíle očekávání. Stromek nazdoben. Kapr v trojobalu i po mlynářsku, bramborový salát bez salámu :D, rybí polévku, osmažené kostičky pečiva, vinnou klobásu, štrúdl, vánočku a cukroví, ovoce a ořechy. Slivovici od bratra…

Teď mi vyhrkly slzy. Mladší než já a už tu není, odešel letos v srpnu. Když jsem při prostírání dávala na stůl kalíšky na jeho slivovici, napadlo mě, že Vánoce mohou být krásné i bez těch, kteří už nejsou mezi námi, nebo jsou daleko, protože nás s nimi spojuje moře věcí i vzpomínek.

Nevím, jak u vás, ale u nás jsou Vánoce hodně tradiční. Se vším všudy. A lidi, kteří prošli a procházejí mým životem, se na nich podílejí.

Začnu recepty. Rybí polévku dělám podle ex-manželovy matky už 49 let. Předtím jsem rybí z hlav neznala, u nás na Valašsku jsme mívali fazolovou. Švagrová si ji dělá jen pro sebe, dává do ní i domácí nudle. Zbytek rodiny raději rybí.

Bramborový salát jedině podle tety Věry z Ostraty, akorát do něj nedávám vejce, ale jinak je přesně takový, jaký měla ona, když jsem u ní trávívala Vánoce, než jsem se vdala.

Cukroví mě naučila dělat kamarádka Jindra. Zemřela vloni na covid. Nikdy nezapomenu, jak jsme spolu dělaly marcipánové hříbky a jak mě učila nádivku do kuřete nebo rolády. 

Bílý damaškový ubrus mám od tety Máně, v románu Hlas pro vraha Jitka. Dala mi ho v roce 1973, když jsem se vdala. Od té doby ho prostíráme při všech slavnostních příležitostech. Dá hodně práce ho vyžehlit tak, jak by si teta představovala.

Kalíšky na slivovici – krásně cinkají - mám od Arménce Aršaka. Když jsem žila v Rusku, brával mě na operu a balet, protože to miluju. Manžel hlídal děti. Divadlo bylo ve vší počestnosti, jen se šampaňským v taxi. Tak to tam bylo zvykem.

Letos jsem opět dostala cukroví od kamarádky Vlasty. Dává mi je už několik let. Já zase peču vánočku. Její je nejen chuťově vynikající, ale taky malinké. Vlasta je z kraje, kde se pečou miniaturní cukroví a kdo by prý upekl větší, byl by pomluven. A protože já držím hubnoucí dietu, těší mě obzvlášť, že je malé, protože jsem četla, že kdo nechce o svátcích přibrat, smí denně jen tři kousky. Jelikož je Vlastino mrňavé, já můžu šest, heč!

Na oběd jsme dnes jako každý rok měli černého kubu. Houby do něj mi darovala švagrová z Vizovic. Už jsme spolu dnes mluvily a poplakaly si, její Vánoce budou poprvé bez manžela, naštěstí ji v tom děti nenechají a na svátky se k ní přestěhovaly i s rodinami.

Ozdoby na stromeček mám od kamarádky Míši, kterou jsem poznala na Twitteru. Jsem fanynka jejích korálkových uměleckých děl. Už jsem jimi obdarovala několik lidí, všichni byli nadšeni tou filigránskou krásou.

Prostírání na stůl je od kamarádky Věrky. Damaškové, má vyšitý monogram asi její babičky. Vím, že mám žehlit po rubu, aby výšivka hezky vystoupla. S Věrkou a její dcerou máme tradici, kterou jsme letos nemohly dodržet. 23.12. chodíme na procházku na Hrad, pak si předáme dárky. Letos celá její rodina onemocněla covidem, tak si tradici oživíme v lednu.

Kávu jsme dostali od syna, žijícího v Madridu. Tam se slaví Vánoce jinak. Dnes dostane jejich dcerka jen pár dárků, aby jí to nebylo líto. Přinese jí je papa Nöel. Větší zbytek přinesou od Tři králové. Snad se jí budou líbit hračky, které si vybrala z katalogu. Vozí ho s sebou. Měla jej i u nás a v něm zaškrtnuto, co už má a co si přeje.

Mohla bych pokračovat, co všechno mi darovali lidé, které mám ráda. Vím, že to máte taky tak. A že i vy dnes vzpomínáte jak na ty, které jste už ztratili, tak na ty, jež jsou daleko a nemohou být s vámi.

V 18 hodin  usedáme ke stolu za zvuku Rybovky. Taky to tak děláme od roku 1973 a jsem ráda, že děti tuto tradici převzaly.
Brali jsme se s otcem dětí 8.12. a jeho sestra nám darovala LP Rybovky. Po celé ty roky posloucháme - dnes z usb - jen a jedině nahrávku s dirigentem Václavem Smetáčkem, přesně tu, kterou nám Zdenka darovala na LP.  Zdenka nás opustila před několika týdny... 

Po přípitku si popřejeme hezké Vánoce a pak každý z nás vestoje pomyslí na své blízké, na kamarády, přátele, kolegy. Počkáme, aby nikdo na nikoho nezapomněl.

Pak si dáme polévku, zvědaví, kdo dostane mandli, která v tom velkém hrnci čeká na jedince, kterému by měla přinést v příštím roce štěstí. Dnes jsem tam hodila o jednu mandli víc – patří všem vám, kteří se dnes ztišíte, podlehnete kouzlu svátků zrození a pospolitosti.

Jo a na Ježíška zvoníme  mosazným zvonečkem. A věříte, že nevím, kdo nám ho dal?

Tak... 

Šťastné Vánoce vám všem.