Šťastné a velkorysé Vánoce vám všem

Strávila jsem několik hodin s osmnáctiletým vnukem mé sestry. Při návratu ze zahraničí u nás přespal, posnídal, poobědval a odjel na Moravu. Od rána jsme si povídali o štěstí. Kdo je šťastný a proč.

Nápadů bylo několik a pak jsme se shodli, že šťastný je člověk s čistým svědomím. Má obrovskou výhodu, že může jednat tak, jak se cítí. Nemusí se pořád něčeho bát, není tudíž agresivní.

Začali jsme to téma rozvíjet. Matěj dodal, že takový člověk se může vždycky dokonale soustředit na to, co zrovna dělá, tudíž to dělá, jak nejlépe umí, takže například v práci to má i své výhody.

„A když je upřímný, tak je bezprostřední a tudíž oblíbený“, pokračoval.

„Ještě se může skvěle cítit i ten, kdo se nebojí zadat si,“ napadlo mě. „Jak to myslíš?“ zeptal se Matěj. „No, když se pořád bojíš, že něco pokazíš, že budeš kritizovaný, tak se ani do ničeho nepustíš a děláš jen to, v čem máš jistotu, ale pak se nikam neposouváš a může z tebe být zapšklý otrava.“

„Jo, to sedí,“ uznal.

Ostatně, zrovna v tyto dny mu pěkně stouplo sebevědomí, protože poprvé v životě cestoval sám, bez rodičů nebo party lidí. Umožnila mu to mimo jiné i znalost jazyků. Domluví se, může poznávat svět, získávat přehled a nadhled.

Dopoledne s ním rychle uběhlo. Pak nasedl do Flix busu, já mu zamávala a cestou na metro jsem si uvědomila, že se usmívám. Jsem známá knihomolka, která ocenila, že se nejen učí jazyky, zajímá o svět, ale také čte. Před půl rokem přečetl Zločin a trest, předtím Souostroví gulag a ode mne si odvážel tip na Jak chutná moc od Mňačka.

Mimo jiné se mě ptal na život v totalitě. Jaké prý to bylo. Jeho máma si jí moc neužila, je stejně stará jako můj starší syn a ten si z ní pamatuje jen šikanu od rudých učitelek.

„Přečti si knihu 1984 od Orwela a budeš mít jasno,“ řekla jsem.

Prý jim ji doporučila na střední škole i učitelka češtiny, takže na nás dá.

Prostě skvělý kluk. Jo, studuje na „ajťáka“.

No nic, zkrátím tohle povídání. Jsem šťastná, že má moje neteř takového syna.

Končím zcela bez kontextu, jen vám chci ještě popřát šťastné Vánoce. Dřív jsem se snažila hledat ekvivalent slova šťastný, třeba abych se někoho nedotkla, když se zrovna šťastným necítí, ale dnes to s klidem napíšu, protože jak jsme se s Matějem dohodli, štěstí má hodně podob. A kdo je šťastný, tak se rád podělí s někým, komu zrovna není přáno.