Blog Oliny Táborské

  Kdysi jsem pro Právo psala reportáž o tom, jak se ze čtyřicetileté netečnosti probouzí barokní městečko Valeč na Karlovarsku. Jednou z prvních opravených a prý luxusně zařízených staveb byla fara, v níž bydlela žena, která se vydávala za šlechtičnu, příbuznou významné německé rodiny Thyssen. A já jí tenkrát záviděla. Fakt. Představa, že má celý objekt, který mě nadchl, pro sebe, mě lákala. Uběhlo asi deset let a mě napadlo podívat se, jak to dnes ve Valči vypadá. C o ta fara, kdo ji obývá. A tak jsme se Zlatou v  srpnu vyrazily. Já vzpomínkově, ona zvědavě. Její jezevčice Easynka spokojená, že ji panička opět smí vzít s sebou. Kout hodně vzdálený rušné civilizaci, říkaly jsme si pár kilometrů před Valčí, ale  znáte to, co si uchováte ve vzpomínkách, je vždycky trochu nadnesené. Ačkoli ani ne! Najednou jsme před ní s tály .  Tak tuhle nádhernou faru máme na týden pro sebe! O víkendu se tam někdo ubytoval, ale s koro jsme o o sazenstvu dalších dvou apartmánů nevěděly. Zrovna běžel fi

Aby se dovolená vydařila, záleží na tom, s kým ji trávíme, teprve potom kde, jaké je ubytování a počasí. Když se mě Zlata zeptala, zda s ní pojedu v červenci na osm dní do  Mariánských Lázní, byl můj souhlas jasný okamžitě. Faktor jedna a dvě zcela bez výhrad.. Třetí, jak se po příjezdu ukázalo, taky. V centru města jsme získaly dokonalý apartmán; menší luxusní byt za slušnou cenu. A opět, stejně jako v destinaci nedávné dovolené, skvostná domácí. Když se sejde tolik nej, prominete počasí, že se zrovna nevytáhlo. Jste-li na dovolené autem, je to skoro jedno, pokud zrovna neleje. A tak jsme cestovaly. Do Karlových Varů, kde nás zdvořilá policistka vykázala z lázeňské pěší zóny, protože se tam nesmí se psy a Zlata je vášnivá majitelka jezevčice Easynky. Jméno dostala podle toho, jak se s ní Zlata cítí. Mohu to jen potvrdit, Easy je fakt easy. I na dovolené. Styděly jsme se za přehlédnutí značky se zákazem psů a poslušně opustily atraktivní prostor Varů. Upřímný stud nás zřejmě uchráni

Na celé prázdniny jsem si udělila přestávku od psaní. Hodně jsem cestovala po České republice a jen pár dní po návratu do Prahy kompletuji a třídím dojmy. Kde začít? Přece na Vysočině ve Vříšti, v apartmánu Sedmikrásky. Znáte ten pocit, kdy jste někde tak rádi, že se vám zdá, že splýváte s okolím? Já se tam tak cítila. A uvědomila jsem si, za jakou vzácnost považuji vysoké stromy. V každé volné minutě jsem se jimi kochala. A ty louky, po nichž pobíhala paní domácí, sbírající bylinky a posléze z nich vyrábějící sirupy a čaje! Je to místo vzdálenější od lidí, akorát naproti je restaurace. Uvnitř stylová, snad i pěkná, ale menu i to, co nám příjemné dívky předložily… Kuchař asi neměl nejlepší den. Ubytování v bývalé tvrzi ovšem velkolepé. Tolik prostoru! A chládek uvnitř! V noci absolutní ticho, viděli jsme i hvězdy na obloze! Obědy v dalších místech tohoto kraje chválím. Nebudu tu nikomu dělat reklamu, řeknu to stručně: Dá se vybrat. Ceny jako by všude stouply průměrně o třicet ko