Blog Oliny Táborské

Kdyby mi bylo třicet šest Mnoho let neslavím Silvestra ve společnosti snažící se za každou cenu usilovat o veselí. Pro mě je poslední den v roce spíš nostalgie. Vítám možnost strávit jej sama nebo s někým, s kým jsem na stejné myšlenkové a citové vlně. Uvědomuji si, že je to projev stárnutí. Ano, není to ani 50+,  ani 60+. Prvním rokem to bude právě 70+. Vzpomínám na jednu oslavu v zaměstnání v roce 1987. Kolegyně slavila svých sedmačtyřicet a mně (36) bylo líto, jak je stará. Často si na to a úsměvem vzpomenu. Kdyby mi dnes bylo třicet šest , nejen že bych koukala mít partu lidí, s nimiž budeme až do rána usilovat o veselí, ale zajímaly by mě i různé plány. Například na další a další betonovou výstavbu v Praze. Třeba když jedu kolem obrovského staveniště na Knížecí a Lihovaru, věříte, že mě vůbec nezajímá, co tam bude, protože vím, že tam nebude park, ale ani zahrady nebo sportoviště plné zeleně a možnosti strávit volný čas venku. Bude to  železo-betonový skanzen a v něm se uza

Advent se dá užít různě – klidem, usebráním, procházkami, přemýšlením, posloucháním toho, co máme rádi, i toho, koho máme rádi. Dnešek byl na sledování toho, co mám ráda, dostatečně hojný. Vím, že jsem v menšině, ale radost z účasti Pirátů ve vládě mi to nebere. Umím se radovat i sama. Po tom všem, co se v kampani a po volbách dělo, mě dnes těšilo, když Ivan Bartoš, Jan Lipavský a Michal Šalomoun přebírali na Hradě jmenování. Kdo by tomu před dvanácti lety, kdy jsem je volila poprvé, uvěřil?  Mimochodem, fakt jsem čekala, že Hrad vůči nim projeví svoji malost, jen jsem byla zvědavá, jak. No, kancléř si vybral pořádnou trapnost se zdůrazněním, že je Jan Lipavský „jen“ bakalář. Přitom bakalář dnes se studijní stáží v zahraničí je docela něco jiného než tituly získané za studium vysoké školy za bolševika, kdy dvě třetiny učiva zabíraly pavědy odvozené od marxismu-leninismu a každý předmět, u nějž to šlo, jím byl také poznamenaný. A vůbec, přehnaný akcent na tituly je projev provinčnost