Krátce po listopadu 89 jsem nastoupila do Lidové demokracie a pamatuju na jednu z prvních tiskovek na Ministerstvu práce a sociálních věcí na téma nutnost důchodové reformy. Brzy nato jsem pracovala v Telegrafu a šla na tiskovku dalšího ministra práce a sociálních věcí. I on se zapřísahal, že připraví důchodovou reformu. Potom jsem začala chodit na tiskovky politických stran a tam se toho probíralo víc, ale vždy byla jedním z témat podmínka důchodové reformy. Za socialismu totiž platy pouze udržovaly člověka při životě. Z malých mezd se odváděla nízká procenta na sociální pojištění. Přesto byl krátce po revoluci důchodový účet aktivní, brzy poté - dodnes - naopak. Pravda, s výjimkami. Mimo jiné i kolem roku 1996, kdy se dokonce zvažovalo, že se přebytečné peníze použijí na učňovské školství (https://ekonom.cz/c1-64816190-jak-jsme-projedli-penize-na-duchody-aneb-pohadka-o-prijmech-z-privatizace). Nějaké pokusy o reformu proběhy, ale problém s financováním důchodů přetrvává a má na
Jaký člověk se nechá ponižovat mocnými, kteří mu občas shodí drobeček ze svého bohatého stolu? Je prost obyčejné lidské hrdosti i vzteku na systém, který toto dovoluje. Čím víc takhle manipulovatelných lidí v zemi, tím víc si bezcharakterní politici dovolují. Příklady: V Rusku Bývalá ministryně zemědělství Jelena Skrynniková si koupila ve Francii vilu za osm milionů eur a švýcarská justice ji vyšetřovala v souvislosti s šedesátimilionovým kontem. V Rusku jí bylo uděleno vyznamenání za to, že významně přispěla k obnově spirituality. Oligarcha Konstantit Malofejev zbohatl podnikáním v bankovnictví a telekomunikaci. Ví se o něm, že figuroval ve dvou kriminálních aférách. Oblbuje občany tím, že řídí pravoslavnou dobročinnou nadaci pojmenovanou po svatém Basilovi a bojuje za tradiční rodinné hodnoty /proti západnímu liberálnímu totalitarismu/, financuje na internetu etický spolek a hraje si na filantropického ochránce ruskojazyčných obyvatel východní Ukrajiny, ačkoli je ve skutečn