Přeskočit na hlavní obsah

Milion sem, milion tam



V době, kdy jsme vyzýváni, mimo jiné i guvernérem České národní banky, k šetření, se tu rozdováděla kampaň Agrární komory nazvaná Žerte maso. Platí ji stát, je to akce bývalého ministra zemědělství Tomana. Velkoproducenta potravin mimochodem.

O užitečnosti masa se může zcela zdarma kdokoli přesvědčit kdykoli, pramenů je dost stejně jako odborníků na výživu. Lidé se přece moc rádi o všem informují na sociálních sítích, tady mají spoustu možností.

Mě spíš „zaujalo“ pozadí takové akce. V době, kdy paříme k zemím s nejdražšími potravinami, bych 3,7 milionu za kampaň raději věnovala producentům KVALITNÍCH potravin. Nemyslím si, že jsou jimi velkochovatelé skotu, prasat či klecové drůbeže. Dokonce bych řekla, že zrovna jejich potraviny jsou ty nejškodlivější. O psychice zvířat, odsouzených na porážku, a také o jejich krmi se toho už ví dost, že…

Zato taková kravička, pasoucí se na lukách, pobývající na vzduchu…A slepička pobíhající po venku...

No nic, zpátky na zem.

Všichni o tomto víme své už dlouho a přece se spustí takováhle kampaň. Informací se na nás hrne spousta, že ani není kdy se pořádně zamyslet nad tím, co doopravdy jíme.

Takto by se dalo debatovat o dalších zbytečných výdajích státu. Moc by mě zajímal například soupis všech dotací. Komu, kolik, za co. Do posledního haléře! Nedokážu si představit, zda je vůbec možné jej pořídit.

Nemám pointu. Jen mi přišlo, že je to tu nějak postavené na hlavu. Všichni víme, že když nám ubývá peněz, musíme začít redukovat výdaje jen na ty nejnutnější. Proč to nedělá stát, je asi permanentně zbytečná otázka…

Končím s odkazem na zajímavý film, na který jsem si vzpomněla při představě ubohých zvířat velkochovu. Film je to velmi dojemný i poučný: https://www.csfd.cz/film/253024-temple-grandinova/prehled/

To, jak správci státní poklady stále utrácejí, určitě neovlivníme, ale můžeme si pro lepší náladu aspoň společně zazpívat: https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/abba/money-money-money-5019

Foto: https://www.vimcojim.cz/magazin/clanky/o-vyzive/Maso---jak-ho-spravne-vybrat-a-potrebujeme-ho-vubec__s10010x19339.html

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co je a není Pražská kavárna

Není to, co o ní opovržlivě říkají jedni. Je to, za co ji považují druzí, včetně mě. Je to nejmenovaná skupina přátel pravdy, nadhledu, radostí života. Jsou to zastánci svobody slova, demokratického systému v zemi, podpory členství v EU, NATO, stručněji: Jsou to lidé, kteří nechtějí žít v totalitním státě, nepotřebují tudíž vůdce ani nikoho, kdo by je vodil na niti. Protože nic takového jako Pražská kavárna ve skutečnosti neexistuje, mám výhodu, že do ní můžu zahrnout při psaní všechno, co se mi bude hodit. Takže i návštěva skvělých restaurací, protože... Jde přece o setkávání. Takže: Včera večeře ve Městě Touškově ve Velkém Špejcharu. Jídlo vynikající, nálada také. Probíraly se ještě volby, téma doznívá, ale já jsem uvítala možnost zeptat se i těch, co volili jinak než já, proč. Nejde mi například do hlavy, jak mohli volit v jednom kole Jiřího Drahoše a ve druhém současného prezidenta. Prý je zprofesor zklamal v televizních debatách. Ach jo, zeptala jsem se, zda jsou skutečně ta

Návrat k sobě

Zběsilost letícího času. Den postrádá ještě několik hodin. Napětí od rána. Káva vypitá ve stoje, snídaně – koupený sendvič - za chůze. Diář plný. Každé vybočení krade čas. Třeba i telefonát příbuzného nebo kamaráda. Nákupy přes internet. Nejvhodnější čas k vyzvednutí kolem půlnoci. To už tělo vypovídá. Upadá do spánku, trvajícího dvě hodiny. Poté ho budí myšlenky na resty.  Ráno silnější káva než včera. Nastává opět den plný stresu. Zítra totéž.  Přichází víkend. V sobotu pokus číslo jedna o delší spánek. Nejde to, myšlenkový chaos ovládl spánkové centrum. Pokus číslo dvě o snídani s rodinou. Nedokonalý, pokud je mobil po ruce. A bez něj to nejde.  Rozpolcenost. Termíny. Povinnosti. Obavy. Nejistota.  Naštvaná rodina. Klid už není ani doma.  Zavolá kamarád, kamarádka. „Zkrať to,“ vyhrkneš ze zvyku. Máš po kamarádství.  Tvůj život přestává být tvůj. Nemáš čas na partnera, děti, na rodiče, sourozence. Takhle jsi to chtěl/a?  Práce tě měla bavit, živit, rodina naplňovat

Úspěch bez radosti

Úvod dnešní úvahy si vypůjčím od Jóna Gnarra, ex-primátora Reykjavíku, jehož kniha Jak jsem se stal primátorem Reykjavku a chtěl změnit svět zůstala na hromádce po ruce s dalšími, které nedokážu po přečtení vrátit do polic.   „Žijeme ve společnosti, která je extrémně orientovaná na úspěch, a dokonce i náš mozek je zaměřen na úspěch. Chceme dosáhnout úspěchu v povolání, chceme, aby měly úspěch naše děti ve škole, a chceme se v médiích dozvídat o úspěších naší vlády. Ale úspěch má svou cenu. Ta cena je radost ze života. Stoprocentní úspěch totiž neexistuje. Je v něm stále ještě trochu víc. Lze se stále ještě dostat výš, dál, dělat to rychleji a lépe. Úspěch se snadno stane náruživostí. Jak se tak krásně říká: Pro alkoholika je jedna sklenka příliš mnoho a sto příliš málo.“ Téma mě napadlo v souvislosti s anketou z minulého týdne, jejíž výsledky oznamují, že Češi patří mezi deset zemí s nejšťastnějšími zaměstnanci a naopak Japonci jsou jedni z prvních od konce. Nebudu se zabývat dů