Cestovat, poznávat, číst a učit se

 Před třiatřiceti lety mi bylo třicet osm let.

Celý listopad jsem prožila v euforii, s níž jsme se nakonec zbavili totalitního režimu. Nebudu vypisovat, co všechno se dělo, dnes si to všichni krásně užijeme do alelujá. Pro mladou generaci bych ostatně byla se svým vzpomínáním už jen fosilie. Vždyť těm, co se v 89. narodili, je dnes jen o pět let méně, než bylo mně tenkrát.

Měla jsem před sebou ještě jednou tolik let (snad i o něco víc), kolik jsem musela odžít v režimu, který se mi pletl do života. Určoval mi, jak mám žít, co si mám myslet, kam smím vycestovat, co nesmím číst, jak mám trávit volný čas a co se mám učit.
Chtěl, abych žila v chudobě – jak materiální, tak v chudobě mysli. Jeho zastáncům nebylo trapné, že jsme všichni viděli, jak nás nutí žít a jak žijí oni.

Dnes se musím usmívat nad tím, co pro mě bylo kromě konce cenzury důležité. Měla jsem třináctiletého syna a konečně jsem se přestala bát, že mě budou komunisté nutit, ať ho pošlu na vojenskou školu. To mi coby rozvedené ženě, tedy v českém slangu samoživitelce, hrozilo. Vyhmátli si nás a slibovali, jak se naši chlapci konečně budou mít. I za mnou přišli. Dokonce si pamatuju jméno nadporučíka, který se snažil nastínit mi zářnou synovu budoucnost. Pamatuji si i odvahu, s jakou jsem ho poslala někam. Slušně. Jen jsem mu ukázala dveře.
Můj vděk za to, že si syn mohl školu vybrat, je nekonečný. A jeho taky, grafická průmyslovka v Hellichovce byla ta nejlepší volba. Byl první ročník, který se naučil počítačovou grafiku. Ještě ani neodmaturovali, a už měli kluci nabídku práce v jednom z prvních grafických studií. Doteď se scházejí.

Mladší dítě si vybralo studium. Procestovalo svět, má život i práci svých snů. Žije v Madridu.

Naše rodina využila možností svobodné volby na maximum, adekvátně tomu, co pro nás bylo prioritou. Nechtěli jsme zbohatnout materiálně, zbohatli jsme díky vzdělání a rozhledu, získaném cestováním, poznáváním, čtením a učením se.

Takhle tedy slavím. Vím, že cesta k dnešku nebyla jednoduchá. Není ani teď, nebude asi v nejbližším čase, ale je svobodná. Jen my si rozhodujeme, koho volit, jak žít, co si myslet a jak si užívat.