Před třiatřiceti lety mi bylo třicet osm let.
Celý listopad jsem prožila v euforii, s níž jsme se nakonec zbavili totalitního režimu. Nebudu vypisovat, co všechno se dělo, dnes si to všichni krásně užijeme do alelujá. Pro mladou generaci bych ostatně byla se svým vzpomínáním už jen fosilie. Vždyť těm, co se v 89. narodili, je dnes jen o pět let méně, než bylo mně tenkrát.
Měla
jsem před sebou ještě jednou tolik let (snad i o něco víc),
kolik jsem musela odžít v režimu, který se mi pletl do života.
Určoval mi, jak mám žít, co si mám myslet, kam smím vycestovat,
co nesmím číst, jak mám trávit volný čas a co se mám
učit.
Chtěl, abych žila v chudobě – jak materiální, tak
v chudobě mysli. Jeho zastáncům nebylo trapné, že jsme všichni
viděli, jak nás nutí žít a jak žijí oni.
Dnes
se musím usmívat nad tím, co pro mě bylo kromě konce cenzury
důležité. Měla jsem třináctiletého syna a konečně jsem se
přestala bát, že mě budou komunisté nutit, ať ho pošlu na
vojenskou školu. To mi coby rozvedené ženě, tedy v českém
slangu samoživitelce, hrozilo. Vyhmátli si nás a slibovali, jak se
naši chlapci konečně budou mít. I za mnou přišli. Dokonce si
pamatuju jméno nadporučíka, který se snažil nastínit mi zářnou
synovu budoucnost. Pamatuji si i odvahu, s jakou jsem ho poslala
někam. Slušně. Jen jsem mu ukázala dveře.
Můj vděk za to,
že si syn mohl školu vybrat, je nekonečný. A jeho taky, grafická
průmyslovka v Hellichovce byla ta nejlepší volba. Byl první
ročník, který se naučil počítačovou grafiku. Ještě ani
neodmaturovali, a už měli kluci nabídku práce v jednom z prvních
grafických studií. Doteď se scházejí.
Mladší dítě si vybralo studium. Procestovalo svět, má život i práci svých snů. Žije v Madridu.
Naše rodina využila možností svobodné volby na maximum, adekvátně tomu, co pro nás bylo prioritou. Nechtěli jsme zbohatnout materiálně, zbohatli jsme díky vzdělání a rozhledu, získaném cestováním, poznáváním, čtením a učením se.
Takhle
tedy slavím. Vím, že cesta k dnešku nebyla jednoduchá. Není ani
teď, nebude asi v nejbližším čase, ale je svobodná. Jen my si
rozhodujeme, koho volit, jak žít, co si myslet a jak si užívat.
Komentáře
Okomentovat