Přeskočit na hlavní obsah

Bolševik v nás


Poznamenal nás, nečekala jsem, jak moc se obrovské části společnosti komunismus vepsal do krve.

Celých dvaatřicet let od pádu komunismu určité voličské množině, ale potažmo ani nám, neb jsme s tím dosud nic neudělali, nevadí, že se do vrcholné politiky stále dostávají PŘESVĚDČENÍ komunističtí šíbři různého ražení a morálky. 

Nevadí, že jsme sice komunistický režim vyhlásili za zločinný, ale dovolili komunistům, aby si udrželi stranu,  hlasovali ve volbě prvního, druhého a třetího i čtvrtého v jednom prezidenta. V předešlé vládě dokonce diktovali vládě, byť v ní přímo nebyli.

Nevadí, že se tu nerespektují zákony, že se tu nedrží slovo, sliby, neplatí dohody. Však co, jsme na to zvyklí.

Nevadí, že se současný prezident, ač se rád od komunismu distancuje, chová jako vysoce postavený komouš - podváděl v kampani, lhal a lže a lže. A lže. Není prezidentem „dolních deseti milionů“, nevyhodil kancléře, který nezískal prověrku, ač nám to slíbil, stručněji neuděl nic, aby nás přesvědčil, že je muž na morální úrovni.

Nevadí, že nás v EU reprezentují zavilí komunisté, kteří se nevzdali svého přesvědčení.

Nevadí, že se tu někteří stále hlásí k Russku, ačkoli nás Russáci dvacet let okupovali a už dvaatřicet let u nás svobodně, hlavně však cynicky podnikají, skupují byty, stavějí ohavnosti třeba v Karlových Varech, přivlastňují si naše nemovitosti, vraždí nám tu lidi a chystají atentáty.

Víme všichni, že Russáci napadli Ukrajinu a provádějí tam genocidu. Tito lidé komunistického ražení se k nim hlásí veřejně na demonstracích, a my je sledujeme na sociálních sítích, diskutujeme o nich a necháváme jejich vůdce, aby je dál mobilizovali.

Končím s tím, že jak to vypadá, ani nám nevadí, že jsme tu měli estébáka premiéra a hrozí, že bude i prezidentem.  Stačí, když budou voliči jasně prodemokratických a proevropských kandidátů nadále vymýšlet na konkurenty svých favoritů pseudoproblémy, vytahovat na ně třicet let starou minulost, v níž sice nikomu neublížil (sobě ano), ale... Hodí se to a jak jsem si dnes přečetla v Neovlivni, třeba útoky na Petra Pavla pocházejí opět od spojení s Russkem.  

Připadá mi, že ti přenároční kritici musí být asi dokonalí, ale dokonalí byli přece, jak tvrdili, jen echt komunisté. 

No nic, už toho nechám, ale vězte, že zatímco my tady budeme napadat pro žabomyší důvody solidní kandidáty, bude ten stébácký hrát svoji roli hodného přítuly a jeho poradci ladit kampanň, která naše  nadějné reprezentanty země na dalších pět let jednoduše smete. 

Jen tak dál, vážení.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Návrat k sobě

Zběsilost letícího času. Den postrádá ještě několik hodin. Napětí od rána. Káva vypitá ve stoje, snídaně – koupený sendvič - za chůze. Diář plný. Každé vybočení krade čas. Třeba i telefonát příbuzného nebo kamaráda. Nákupy přes internet. Nejvhodnější čas k vyzvednutí kolem půlnoci. To už tělo vypovídá. Upadá do spánku, trvajícího dvě hodiny. Poté ho budí myšlenky na resty.  Ráno silnější káva než včera. Nastává opět den plný stresu. Zítra totéž.  Přichází víkend. V sobotu pokus číslo jedna o delší spánek. Nejde to, myšlenkový chaos ovládl spánkové centrum. Pokus číslo dvě o snídani s rodinou. Nedokonalý, pokud je mobil po ruce. A bez něj to nejde.  Rozpolcenost. Termíny. Povinnosti. Obavy. Nejistota.  Naštvaná rodina. Klid už není ani doma.  Zavolá kamarád, kamarádka. „Zkrať to,“ vyhrkneš ze zvyku. Máš po kamarádství.  Tvůj život přestává být tvůj. Nemáš čas na partnera, děti, na rodiče, sourozence. Takhle jsi to chtěl/a?  Práce tě měla bavit, živit, rodina naplňovat

Perfect day

  Tak se i druhý díl série knih Jak to vidí Ivanka Adamcová dočkal křtu. „Dvojka“ vyšla za covidu, křest jsme musely s Ivou dvakrát odložit. Takže v sobotu 3. 12. 2022 na Novotného lávce měly knihy, my s Ivou i naše kmotry moc příjemný den.  Snad si to říkají i hosté, kteří zaplnili sál. Loučení bylo večer těžké, nikomu se nechtělo odcházet. Křtily: Terapeutka, hudebnice, autorka mnoha CD, Pavla Štěpničková, která poprvé rozezpívala plný sál. Podruhé se to povedlo hlasovému improvizátorovi Patriku Kee. Klára Issová nás čtením jedné z mých povídek z „trojky“ tak rozesmála, že jsme se i  na pódiu smíchy dusily. Jak se říká, užila jsem si svých pět minut slávy, ale kdo mě zná, ví, že raději sedím za počítačem. Někdo umí mluvit na jevišti, někdo zpívat a hrát, já raději píšu. A Iva? Jak jsme se včera přesvědčili, umí nejen mluvit, ale i zpívat. Patrik Kee jí při svém vystoupení předal mikrofon a my nestačili údivem valit oči. Protože mám ráda jazz, řekla bych to jeho slangem - Iva br