Na tohle mi nestačí prostor jednoho tweetu.
Napsat to však musím.
Nelíbí se mi kampaň vedená proti generálu Pavlovi. Nevím, jak si společnost, které nevadí ve vrcholné politice trestně stíhaný a prokazatelný estébák, a také ulhaný, podlý prezident, dovoluje stále předhazovat Petru Pavlovi jeho vstup do KSČ, když se tolikrát omluvil a přes třicet let své pochybení napravoval. Zachraňoval životy, reprezentoval naši zemi v NATO, sloužil vlasti, když to řeknu trošku s patosem.
Chtěla bych doopravdy vědět, jak by se chovali všichni „čistí,“ kdyby žili v té době a chtěli víc, než topit v kotelně. Velmi si vážím všech, kteří to dokázali, hluboce před nimi smekám, ale nic naplat, byla jich menšina. Většina lidí není hrdinská. Většina je masa, která se v historii často přidávala na stranu momentálních vítězů, i když za to později zaplatila. Vzpomeňme Německo 30. let minulého století a její „dílo“ Hitlera. Právě ta většina ho svými hlasy ve volbách přesvědčila o jeho domnělé neomylnosti.
Historie nabízí nespočet podobných příkladů, vybrala jsem jen ten nejkřiklavější.
Chtěla bych vidět všechny ambiciózní lidi dneška, jak by se zachovali, kdyby žili v době, kdy by za touhu mít práci, po jaké touží, museli zaplatit vstupem do KSČ.
Moralizují i mnozí z těch, co za komunistů vystudovali vysokou školu, kde byl jedním z hlavních předmětů marxismus-leninismus. Kolik z nich papouškovalo u státnic definice vědeckého komunismu a dnes si hraje na disidenty? Kolik je mezi nimi žurnalistů?
Když pro změnu
statečná většina – a byly mezi nimi tisíce řadových
komunistů – poslala KSČ do suterénu dějin, přehlédli jsme
nenapravitelnou chybu, že se neudělalo to, co dokázali Němci
po prohrané válce - dekomunizovat zemi. Určit, kdo je vinen,
potrestat ho a jednou provždy osvobodit nevinné. My to nejen
neudělali, ale třicet let jsme toho zneužívali. Když se to
hodilo, použili jsme to vůči někomu jako podpásovku. U někoho
nám nevadilo nejen obyčejné členství v KSČ, ale ani funkce –
že politici 90. let?
Každý máme kolem sebe lidi, co se
provinili jen tím, že vstoupili, protože nedokázali unést
nátlak. Věřte vy, kdo jste to nezažili, že to byl boj, unikat
vytrvalému honu. Komunisté měli dar zkompromitovat skoro každého.
Nechte si od lidí, kteří podlehli, vyprávět, jaké výmluvy do té doby, než si nakonec červenou knížku vyzvedli, používali, aby měli pokoj, nebo co všechno dělali, jen aby jim komunisté neotravovali život víc, než nám ho všem otravovali tím, jak čtyřicet let vládli.
Ať vám vyprávěji, jak ponižující bylo nazývat okupaci Varšavskou smlouvou bratrskou pomocí třeba. Kolik z vás to při pohovoru na místo, o které jste stáli, muselo říkat?
A zamyslete se i nad tím, jak se tito obyčejní členové strany, která je měla v hrsti tenkrát a má vlastně dodnes, chovali v uplynulých třiceti letech.
Generál Pavel je ten, kdo za ně může mluvit. Je příkladem člověka chybujícího, napravujícího a napraveného. Byl by to dobrý prezident. Jeden z nás, nedokonalých, v zemi ještě dost plné bývalých řadových členů KSČ, nesoucích si tohle trauma dodnes. Kdo ví, možná se mu podaří podnítit veřejnou debatu, jak zbavit Tantalových muk lidi, kteří neměli tolik odvahy jako těch pár set disidentů a dodnes se za to stydí.
Jsem jedna z nich. Do KSČ jsem nakonec po mnoha výmluvách vstoupila v září 1989. Už jsem měla po promoci a děti na střední škole. Déle odolávat nešlo.
V listopadu jsem se stala členkou stávkového výboru ČKD a svou činností snad napravila svoji zbabělost. Myslela jsem, že se té kaňky zbavím, když se z ní vypíšu, což jsem udělala v románu Hlas pro vraha. Ne, nestačilo to. Proto se tady nyní zajisté vystavuji hejtům, které budou následovat, ale víte co? Už jsem si jistá, že vím, že jsou mnohem horší provinění, než je řadové členství v KSČ.
Na závěr se mi vybavuje Ježíšovo Hoď kamenem, kdo jsi bez viny!
Foto: https://www.betarena.cz/rubriky/sportovni-clanky/vysledky-parlamentnich-voleb-v-cr-konecne-i-prubezne_5607.html
Komentáře
Okomentovat