Přeskočit na hlavní obsah

Všimli jste si?

Možná drobnost, možná podstatná věc. Kdo včera sledoval na politické scéně rádoby katarzi již druhý týden trvající tragikomedie, nepotřebuje další slovní pitvu. Rozhodně ne takovou, co neumí pořádně říznout a hlavně říznout najisto. Mediální patologie kolem hlavní rány kličkuje rozebíráním možných scénářů prezidentova očekáváného jednání.
Vypadá to jak v pohádce Hrnečku vař, snad jen s tím rozdílem, že se místo čarodějné ingredience, která v pohádce nabývala a nabývala, používá nadbytečná politická korektnost. Nabývá také, ale jen do neuvěřitelně abstraktní podoby. Jako by jediným cílem nebylo to, co je patrné od samého začátku krize -vyvolaná prezidentovou neochotou naplnit ústavu.
Když už jsem použila pohádkový příměr, vypůjčím si ještě jeden z pohádky Císařovy nové šaty. Připadá mi to, jako by u těch, co máchají skalpelem, nebylo dost odvahy přihlásit se k pravdě a jen konstatovat, že  král je nahý.
Hlupáky z nás nedělají jen prezident a poslanci hnutí ANO, ale i spousta médií, neschopných nebo bojících se to aspoň dát najevo. Obcházení jádra problému vytváří dojem oddanosti ne pravdě, ale nějakému zadání.
Prezident musí dodržovat ústavu a ministr, kterého premiér odvolává, musí odejít z vlády. Tečka. Vše řečené navíc svědčí jen o tom, že se protagonisté zmíněné pitvy podbízejí těm, co si včera možná ani nevšimili, že žádný poslanec hnutí ANO nezvedl ruku pro tohle prosté konstatování: Prezident má dodržovat ústavu...
Mimochodem, tito poslanci si zřejmě neuvědomují, jak skvěle prokázali, že reprezentují totalitu. Jen v ní se politik a občan bojí říct svůj názor.
My vážně nejsme takoví hlupáci, jak to možná z pohledu mnoha studií a redakcí vypadá. To dokládám i fotkou, vypůjčenou z www. mikrotv.cz. Tu druhou jsem vzala z info.cz.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co je a není Pražská kavárna

Není to, co o ní opovržlivě říkají jedni. Je to, za co ji považují druzí, včetně mě. Je to nejmenovaná skupina přátel pravdy, nadhledu, radostí života. Jsou to zastánci svobody slova, demokratického systému v zemi, podpory členství v EU, NATO, stručněji: Jsou to lidé, kteří nechtějí žít v totalitním státě, nepotřebují tudíž vůdce ani nikoho, kdo by je vodil na niti. Protože nic takového jako Pražská kavárna ve skutečnosti neexistuje, mám výhodu, že do ní můžu zahrnout při psaní všechno, co se mi bude hodit. Takže i návštěva skvělých restaurací, protože... Jde přece o setkávání. Takže: Včera večeře ve Městě Touškově ve Velkém Špejcharu. Jídlo vynikající, nálada také. Probíraly se ještě volby, téma doznívá, ale já jsem uvítala možnost zeptat se i těch, co volili jinak než já, proč. Nejde mi například do hlavy, jak mohli volit v jednom kole Jiřího Drahoše a ve druhém současného prezidenta. Prý je zprofesor zklamal v televizních debatách. Ach jo, zeptala jsem se, zda jsou skutečně ta

Návrat k sobě

Zběsilost letícího času. Den postrádá ještě několik hodin. Napětí od rána. Káva vypitá ve stoje, snídaně – koupený sendvič - za chůze. Diář plný. Každé vybočení krade čas. Třeba i telefonát příbuzného nebo kamaráda. Nákupy přes internet. Nejvhodnější čas k vyzvednutí kolem půlnoci. To už tělo vypovídá. Upadá do spánku, trvajícího dvě hodiny. Poté ho budí myšlenky na resty.  Ráno silnější káva než včera. Nastává opět den plný stresu. Zítra totéž.  Přichází víkend. V sobotu pokus číslo jedna o delší spánek. Nejde to, myšlenkový chaos ovládl spánkové centrum. Pokus číslo dvě o snídani s rodinou. Nedokonalý, pokud je mobil po ruce. A bez něj to nejde.  Rozpolcenost. Termíny. Povinnosti. Obavy. Nejistota.  Naštvaná rodina. Klid už není ani doma.  Zavolá kamarád, kamarádka. „Zkrať to,“ vyhrkneš ze zvyku. Máš po kamarádství.  Tvůj život přestává být tvůj. Nemáš čas na partnera, děti, na rodiče, sourozence. Takhle jsi to chtěl/a?  Práce tě měla bavit, živit, rodina naplňovat

Perfect day

  Tak se i druhý díl série knih Jak to vidí Ivanka Adamcová dočkal křtu. „Dvojka“ vyšla za covidu, křest jsme musely s Ivou dvakrát odložit. Takže v sobotu 3. 12. 2022 na Novotného lávce měly knihy, my s Ivou i naše kmotry moc příjemný den.  Snad si to říkají i hosté, kteří zaplnili sál. Loučení bylo večer těžké, nikomu se nechtělo odcházet. Křtily: Terapeutka, hudebnice, autorka mnoha CD, Pavla Štěpničková, která poprvé rozezpívala plný sál. Podruhé se to povedlo hlasovému improvizátorovi Patriku Kee. Klára Issová nás čtením jedné z mých povídek z „trojky“ tak rozesmála, že jsme se i  na pódiu smíchy dusily. Jak se říká, užila jsem si svých pět minut slávy, ale kdo mě zná, ví, že raději sedím za počítačem. Někdo umí mluvit na jevišti, někdo zpívat a hrát, já raději píšu. A Iva? Jak jsme se včera přesvědčili, umí nejen mluvit, ale i zpívat. Patrik Kee jí při svém vystoupení předal mikrofon a my nestačili údivem valit oči. Protože mám ráda jazz, řekla bych to jeho slangem - Iva br