Přeskočit na hlavní obsah

Všimli jste si?

Možná drobnost, možná podstatná věc. Kdo včera sledoval na politické scéně rádoby katarzi již druhý týden trvající tragikomedie, nepotřebuje další slovní pitvu. Rozhodně ne takovou, co neumí pořádně říznout a hlavně říznout najisto. Mediální patologie kolem hlavní rány kličkuje rozebíráním možných scénářů prezidentova očekáváného jednání.
Vypadá to jak v pohádce Hrnečku vař, snad jen s tím rozdílem, že se místo čarodějné ingredience, která v pohádce nabývala a nabývala, používá nadbytečná politická korektnost. Nabývá také, ale jen do neuvěřitelně abstraktní podoby. Jako by jediným cílem nebylo to, co je patrné od samého začátku krize -vyvolaná prezidentovou neochotou naplnit ústavu.
Když už jsem použila pohádkový příměr, vypůjčím si ještě jeden z pohádky Císařovy nové šaty. Připadá mi to, jako by u těch, co máchají skalpelem, nebylo dost odvahy přihlásit se k pravdě a jen konstatovat, že  král je nahý.
Hlupáky z nás nedělají jen prezident a poslanci hnutí ANO, ale i spousta médií, neschopných nebo bojících se to aspoň dát najevo. Obcházení jádra problému vytváří dojem oddanosti ne pravdě, ale nějakému zadání.
Prezident musí dodržovat ústavu a ministr, kterého premiér odvolává, musí odejít z vlády. Tečka. Vše řečené navíc svědčí jen o tom, že se protagonisté zmíněné pitvy podbízejí těm, co si včera možná ani nevšimili, že žádný poslanec hnutí ANO nezvedl ruku pro tohle prosté konstatování: Prezident má dodržovat ústavu...
Mimochodem, tito poslanci si zřejmě neuvědomují, jak skvěle prokázali, že reprezentují totalitu. Jen v ní se politik a občan bojí říct svůj názor.
My vážně nejsme takoví hlupáci, jak to možná z pohledu mnoha studií a redakcí vypadá. To dokládám i fotkou, vypůjčenou z www. mikrotv.cz. Tu druhou jsem vzala z info.cz.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Návrat k sobě

Zběsilost letícího času. Den postrádá ještě několik hodin. Napětí od rána. Káva vypitá ve stoje, snídaně – koupený sendvič - za chůze. Diář plný. Každé vybočení krade čas. Třeba i telefonát příbuzného nebo kamaráda. Nákupy přes internet. Nejvhodnější čas k vyzvednutí kolem půlnoci. To už tělo vypovídá. Upadá do spánku, trvajícího dvě hodiny. Poté ho budí myšlenky na resty.  Ráno silnější káva než včera. Nastává opět den plný stresu. Zítra totéž.  Přichází víkend. V sobotu pokus číslo jedna o delší spánek. Nejde to, myšlenkový chaos ovládl spánkové centrum. Pokus číslo dvě o snídani s rodinou. Nedokonalý, pokud je mobil po ruce. A bez něj to nejde.  Rozpolcenost. Termíny. Povinnosti. Obavy. Nejistota.  Naštvaná rodina. Klid už není ani doma.  Zavolá kamarád, kamarádka. „Zkrať to,“ vyhrkneš ze zvyku. Máš po kamarádství.  Tvůj život přestává být tvůj. Nemáš čas na partnera, děti, na rodiče, sourozence. Takhle jsi to chtěl/a?  Práce tě měla bavit, živit, rodina naplňovat

Perfect day

  Tak se i druhý díl série knih Jak to vidí Ivanka Adamcová dočkal křtu. „Dvojka“ vyšla za covidu, křest jsme musely s Ivou dvakrát odložit. Takže v sobotu 3. 12. 2022 na Novotného lávce měly knihy, my s Ivou i naše kmotry moc příjemný den.  Snad si to říkají i hosté, kteří zaplnili sál. Loučení bylo večer těžké, nikomu se nechtělo odcházet. Křtily: Terapeutka, hudebnice, autorka mnoha CD, Pavla Štěpničková, která poprvé rozezpívala plný sál. Podruhé se to povedlo hlasovému improvizátorovi Patriku Kee. Klára Issová nás čtením jedné z mých povídek z „trojky“ tak rozesmála, že jsme se i  na pódiu smíchy dusily. Jak se říká, užila jsem si svých pět minut slávy, ale kdo mě zná, ví, že raději sedím za počítačem. Někdo umí mluvit na jevišti, někdo zpívat a hrát, já raději píšu. A Iva? Jak jsme se včera přesvědčili, umí nejen mluvit, ale i zpívat. Patrik Kee jí při svém vystoupení předal mikrofon a my nestačili údivem valit oči. Protože mám ráda jazz, řekla bych to jeho slangem - Iva br

Bolševik v nás

Poznamenal nás, nečekala jsem, jak moc se obrovské části společnosti komunismus vepsal do krve. Celých dvaatřicet let od pádu komunismu určité voličské množině, ale potažmo ani nám, neb jsme s tím dosud nic neudělali, nevadí, že se do vrcholné politiky stále dostávají  PŘESVĚDČENÍ  komunističtí šíbři různého ražení a morálky.  Nevadí, že jsme sice komunistický režim vyhlásili za zločinný, ale dovolili komunistům, aby si udrželi stranu,  hlasovali ve volbě prvního, druhého a třetího i čtvrtého v jednom prezidenta. V předešlé vládě dokonce diktovali vládě, byť v ní přímo nebyli. Nevadí, že se tu nerespektují zákony, že se tu nedrží slovo, sliby, neplatí dohody. Však co, jsme na to zvyklí. Nevadí, že se současný prezident, ač se rád od komunismu distancuje, chová jako vysoce postavený komouš - podváděl v kampani, lhal a lže a lže. A lže. Není prezidentem „dolních deseti milionů“, nevyhodil kancléře, který nezískal prověrku, ač nám to slíbil, stručněji neuděl nic, aby nás přesvědčil, že je