Přeskočit na hlavní obsah

Co se v mládí nenaučíš...

Jednou z knih v polici nazvané Co si chci přečíst znovu jsou i Tři muži ve člunu a na toulkách. Mám to jako s filmem, na který se ráda dívám opakovaně - pokaždé tam najdu něco, čeho jsem si minule nevšimla. I v knížce stačí zalistovat a vždy se chytím. 
Letos vydalo nakladatelství Vyšehrad Jeromovu autobiografii nazvanou Čas mého života.  Legrace to není, dobré počtení ano. Také místy aktuální. Tesat do mramoru:
„Vzdělání je tou nejdůležitější věcí na světě, a také tou nejhůře řízenou a zařízenou, což má za následek, že lidské pokolení nadále trpí nízkou inteligencí . Podle Carlyleovy definice je škola mučírnou, kde se mládí vězní za zdmi bez oken a hází se na ně knihy. Kéž by se na ně alespoň házely ty správné knihy. To, co se chlapec naučí za šest let ve škole, by se s pomocí inteligentního knihkupce mohl doma naučit za šest měsíců. Znalosti, které mám, jsem vlastní přičiněním nabyl až v pozdějších letech.
Zůstávám nesmírně vděčný čítárně Britského muzea  s jeho zdvořilými zaměstnanci, ačkoli podle zásady, že každý by měl dojít zasloužené  odplaty, bych nechal zardousit ty, kdo tam odpovídají za vytápění. Poděkovat bych chtěl i Křesťanskému sdružení mladých lidí. Přesto jsem ještě víc zavázán ošuntělým, ztrhaným dámám a pánům, jejichž jména již upadla v zapomnění, kteří, za bohužel neadekvátní mzdu ve výši šesti až devíti pencí za hodinu, mi dali plně k dispozici své vynikající vzdělání.“
Tady ani není co dodat, snad jen, že taky doháním vzdělání čtením knih. Teď zmíněným životopisem. A hned jsem se dozvěděla, že po úspěchu Tří mužů... čtenáři od autora očekávali pouze humorný styl psaní.  Nedočkali se, ovšem jeho snaha o vážnou tvorbu zas neměla ten efekt... Na výtky fanoušků, čekajících, kdy se zasmějí, marně odpovídal, že to nebylo jeho záměrem.
Tak to někdy dopadne, když se povede první kniha až moc. Ty následující zapadnou. Pokud se první nepovede, o další už se skoro nikdo nedozví, tak si vyberte, co je lepší.
Mimochodem, Jerome Klapka Jerome se narodil  2. 5. 1859.







  

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Návrat k sobě

Zběsilost letícího času. Den postrádá ještě několik hodin. Napětí od rána. Káva vypitá ve stoje, snídaně – koupený sendvič - za chůze. Diář plný. Každé vybočení krade čas. Třeba i telefonát příbuzného nebo kamaráda. Nákupy přes internet. Nejvhodnější čas k vyzvednutí kolem půlnoci. To už tělo vypovídá. Upadá do spánku, trvajícího dvě hodiny. Poté ho budí myšlenky na resty.  Ráno silnější káva než včera. Nastává opět den plný stresu. Zítra totéž.  Přichází víkend. V sobotu pokus číslo jedna o delší spánek. Nejde to, myšlenkový chaos ovládl spánkové centrum. Pokus číslo dvě o snídani s rodinou. Nedokonalý, pokud je mobil po ruce. A bez něj to nejde.  Rozpolcenost. Termíny. Povinnosti. Obavy. Nejistota.  Naštvaná rodina. Klid už není ani doma.  Zavolá kamarád, kamarádka. „Zkrať to,“ vyhrkneš ze zvyku. Máš po kamarádství.  Tvůj život přestává být tvůj. Nemáš čas na partnera, děti, na rodiče, sourozence. Takhle jsi to chtěl/a?  Práce tě měla bavit, živit, rodina naplňovat

Perfect day

  Tak se i druhý díl série knih Jak to vidí Ivanka Adamcová dočkal křtu. „Dvojka“ vyšla za covidu, křest jsme musely s Ivou dvakrát odložit. Takže v sobotu 3. 12. 2022 na Novotného lávce měly knihy, my s Ivou i naše kmotry moc příjemný den.  Snad si to říkají i hosté, kteří zaplnili sál. Loučení bylo večer těžké, nikomu se nechtělo odcházet. Křtily: Terapeutka, hudebnice, autorka mnoha CD, Pavla Štěpničková, která poprvé rozezpívala plný sál. Podruhé se to povedlo hlasovému improvizátorovi Patriku Kee. Klára Issová nás čtením jedné z mých povídek z „trojky“ tak rozesmála, že jsme se i  na pódiu smíchy dusily. Jak se říká, užila jsem si svých pět minut slávy, ale kdo mě zná, ví, že raději sedím za počítačem. Někdo umí mluvit na jevišti, někdo zpívat a hrát, já raději píšu. A Iva? Jak jsme se včera přesvědčili, umí nejen mluvit, ale i zpívat. Patrik Kee jí při svém vystoupení předal mikrofon a my nestačili údivem valit oči. Protože mám ráda jazz, řekla bych to jeho slangem - Iva br

Bolševik v nás

Poznamenal nás, nečekala jsem, jak moc se obrovské části společnosti komunismus vepsal do krve. Celých dvaatřicet let od pádu komunismu určité voličské množině, ale potažmo ani nám, neb jsme s tím dosud nic neudělali, nevadí, že se do vrcholné politiky stále dostávají  PŘESVĚDČENÍ  komunističtí šíbři různého ražení a morálky.  Nevadí, že jsme sice komunistický režim vyhlásili za zločinný, ale dovolili komunistům, aby si udrželi stranu,  hlasovali ve volbě prvního, druhého a třetího i čtvrtého v jednom prezidenta. V předešlé vládě dokonce diktovali vládě, byť v ní přímo nebyli. Nevadí, že se tu nerespektují zákony, že se tu nedrží slovo, sliby, neplatí dohody. Však co, jsme na to zvyklí. Nevadí, že se současný prezident, ač se rád od komunismu distancuje, chová jako vysoce postavený komouš - podváděl v kampani, lhal a lže a lže. A lže. Není prezidentem „dolních deseti milionů“, nevyhodil kancléře, který nezískal prověrku, ač nám to slíbil, stručněji neuděl nic, aby nás přesvědčil, že je