Přeskočit na hlavní obsah

Novoroční předsevzetí



Já je miluju, a proto si je dávám a vůbec mi nevadí, že na ně v průběhu roku zapomenu. Je fajn představovat si, co bych mohla, měla, plánovat, těšit se. Ještě lepší je pak na to úplně kašlat a žít si přítomným okamžikem.
Bilance starého roku se mi prohání hlavou už pár dní. Jaký měl být, mohl být a hlavně, jaký nakonec byl. Největší radost mi udělaly okamžiky zcela nečekané a neplánované. Naopak některé představy vzaly zasvé, kdybych neuměla žít v přítomnosti, dalo by se dokonce mluvit o zklamání, ale obsah toho pojmu už je mi cizí.  Vždy je to dobře, byť se mi to nemusí líbit. Všechno je jen a jen důsledek předešlého.
Nadáváme-li na idiotské politiky, zapomínáme, že jsme si je zvolili.
Vadí-li nám, že sobě přejí a nám ne, nepřipouštíme si zcela na rovinu, že bychom se chovali podobně.  Až na svaté výjimky.
Chceme-li od druhých hloubku, ponořme se napřed my, ať víme, co to obnáší.
Toužíme-li po něčem, zamysleme se, co jsme pro to udělali. Líbí se mi pozdrav Petra Šimůnka v pořadu Den s… na rádiu Plus. Loučí se slovy: "Mějte se fajn a něco pro to dělejte".
Nic lepšího mě v závěru starého roku nenapadá. Byl, jaký byl. Pro pracovité, nápadité, kreativní, odvážné se jistě stal zdrojem postupu vpřed.
Já jsem si v tomto roce vyzkoušela dvě nové profese a obě se mi tak líbí, že se těším na další rok, abych je mohla rozvíjet. V Mottu mi vydali knihu a dostala jsem příležitost moderovat. To bych do sebe vážně neřekla.
Přeju vám, stojíte-li o to, také nějaký zdolaný vrchol. Cesta k němu bývá náročná, ale ten výhled!!!.
V osobním životě vám přeju hodně lásky. Plňte si svá přání, nebojte se dát najevo, že o někoho stojíte, mnohdy o tom kvůli vašim ohledům, nesmělosti anebo nesebedůvěře nemusí vědět. Kašlete na ego, které vás jen zrazuje!
Jděte si za tím, co vás láká. Když to nevyjde, aspoň si můžete říct: „Udělal/a jsem pro to maximum, tady končím a jde se dál bez koule u nohy v podobě minulostní zátěže."
Není nad to vkročit do nového roku čistí jak novorozeňata.
Radostný nový rok!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Návrat k sobě

Zběsilost letícího času. Den postrádá ještě několik hodin. Napětí od rána. Káva vypitá ve stoje, snídaně – koupený sendvič - za chůze. Diář plný. Každé vybočení krade čas. Třeba i telefonát příbuzného nebo kamaráda. Nákupy přes internet. Nejvhodnější čas k vyzvednutí kolem půlnoci. To už tělo vypovídá. Upadá do spánku, trvajícího dvě hodiny. Poté ho budí myšlenky na resty.  Ráno silnější káva než včera. Nastává opět den plný stresu. Zítra totéž.  Přichází víkend. V sobotu pokus číslo jedna o delší spánek. Nejde to, myšlenkový chaos ovládl spánkové centrum. Pokus číslo dvě o snídani s rodinou. Nedokonalý, pokud je mobil po ruce. A bez něj to nejde.  Rozpolcenost. Termíny. Povinnosti. Obavy. Nejistota.  Naštvaná rodina. Klid už není ani doma.  Zavolá kamarád, kamarádka. „Zkrať to,“ vyhrkneš ze zvyku. Máš po kamarádství.  Tvůj život přestává být tvůj. Nemáš čas na partnera, děti, na rodiče, sourozence. Takhle jsi to chtěl/a?  Práce tě měla bavit, živit, rodina naplňovat

Perfect day

  Tak se i druhý díl série knih Jak to vidí Ivanka Adamcová dočkal křtu. „Dvojka“ vyšla za covidu, křest jsme musely s Ivou dvakrát odložit. Takže v sobotu 3. 12. 2022 na Novotného lávce měly knihy, my s Ivou i naše kmotry moc příjemný den.  Snad si to říkají i hosté, kteří zaplnili sál. Loučení bylo večer těžké, nikomu se nechtělo odcházet. Křtily: Terapeutka, hudebnice, autorka mnoha CD, Pavla Štěpničková, která poprvé rozezpívala plný sál. Podruhé se to povedlo hlasovému improvizátorovi Patriku Kee. Klára Issová nás čtením jedné z mých povídek z „trojky“ tak rozesmála, že jsme se i  na pódiu smíchy dusily. Jak se říká, užila jsem si svých pět minut slávy, ale kdo mě zná, ví, že raději sedím za počítačem. Někdo umí mluvit na jevišti, někdo zpívat a hrát, já raději píšu. A Iva? Jak jsme se včera přesvědčili, umí nejen mluvit, ale i zpívat. Patrik Kee jí při svém vystoupení předal mikrofon a my nestačili údivem valit oči. Protože mám ráda jazz, řekla bych to jeho slangem - Iva br

Bolševik v nás

Poznamenal nás, nečekala jsem, jak moc se obrovské části společnosti komunismus vepsal do krve. Celých dvaatřicet let od pádu komunismu určité voličské množině, ale potažmo ani nám, neb jsme s tím dosud nic neudělali, nevadí, že se do vrcholné politiky stále dostávají  PŘESVĚDČENÍ  komunističtí šíbři různého ražení a morálky.  Nevadí, že jsme sice komunistický režim vyhlásili za zločinný, ale dovolili komunistům, aby si udrželi stranu,  hlasovali ve volbě prvního, druhého a třetího i čtvrtého v jednom prezidenta. V předešlé vládě dokonce diktovali vládě, byť v ní přímo nebyli. Nevadí, že se tu nerespektují zákony, že se tu nedrží slovo, sliby, neplatí dohody. Však co, jsme na to zvyklí. Nevadí, že se současný prezident, ač se rád od komunismu distancuje, chová jako vysoce postavený komouš - podváděl v kampani, lhal a lže a lže. A lže. Není prezidentem „dolních deseti milionů“, nevyhodil kancléře, který nezískal prověrku, ač nám to slíbil, stručněji neuděl nic, aby nás přesvědčil, že je