Léčivé nebo jaké energie v oboře Hvězda. Nedávno jsem tu informaci někde viděla, a tak jsem víkendovou návštěvu do obory vzala. I když je z Košic, nedala přednost historickému centru, které, jak se pak ukázalo, zná líp než já.
Jen jsme vystoupily z dvaadvacítky na Vypichu a po cestičce vedoucí od tramvaje došly do prostoru plného listnáčů, lesní vůně, božského klidu a hlavně historicky i architektornicky hódně výjimečného, říká Danica: "Ty jo, mně brní ruce." "Ty se máš, že to cítíš, já nic." Dlouho jsem jí nemusela závidět, už brněly i mně. "Ježíši, a mám husinu, koukej," ukazovala jsem jí ruce. Kdyby na tom nebyla stejně, uvažovala bych o placebu.
Pak už jsme jen chodily a mlčely, prošly část trasy lesní cestou, obdivovaly několikasetletý strom, vyšly z lesa a sedly na jednu z mnoha laviček. "Už to cítím aj v nohách," dí Danica. Ani jsem nemusela závidět, energie prostupovaly i mým tělem.
Byl nádherný den, ani vedro, ani zima, do obory nedoléhaly zvuky velkoměsta.
Spolu jsme si tam pomlčely... Mlčení s člověkem, s nímž je o čem mlčet, je zážitek.
"Teď by to chtělo něco přízemního, třeba kafe," pronesla jsem do jejího rozjímání. Souhlasně se rozesmála. Blížily jsme se k letohrádku Hvězda a tam cedule: Kavárna...
Káva Lamborghini nám chutnala, ale nezasytila. A tak když jsme opustily tiché prostory obory a hned naproti spatřily sympatický nápis na zahradní restauraci "U Holečků", obě jsme zrychlily krok. Tento nečekaný výlet po Praze prostě neměl chybičku.
Tady odkaz na článek na někdejším blogu z cesty do Panenského Týnce: http://olina-taborska.bloger.cz/Setkavani/Na-lecivem-vyletu-se-skeptickou
Komentáře
Okomentovat