Na číslici nezáleží

Nemám splín, že končí rok. Nevadí mi, že budu o rok starší – kdo ne? Co jsem nestihla za 364 dní, to za ten jeden nehodlám dohánět.  I tak se ohlížím pyšně, hodně jsem toho zvládla. Všechno, co lze ovlivnit. To, co mi nepřísluší měnit, jsem se konečně naučila nitrem přijmout a hlavou předat. Něco je i bolestivé – ale já už umím bravurně odevzdávat  do kompetence vyšších sil. Nikdo nemůže mít dokonalý život, proč bych ho měla mít zrovna já? I tak se řadím mezi lidi šťastné. Neohlížím se a nevyhlížím. Pilně pracuju, snažím se dělat to na plné pecky. Tak i lenoším, komunikuju a miluju.  Dřív jsem si přála leccos, s odstupem času si uvědomuju, že to většinou byla přání nesplnitelná. Kdyby tomu bylo naopak, splnila bych si je… Mám to, na co mám, v co věřím a co si zasloužím. 

Umím odpouštět, nežít v křivdě, nikomu nevyčítat, naučila jsem se (konečně) neposuzovat a nepovyšovat se. To, na čem jsem si zakládala, selhalo, co jsem nedoceňovala,  se ukázalo být mým štěstím.  Co jsem za štěstí považovala, nevydrželo, to, čím jsem se vůbec nezabývala, majíc to za příliš obyčejné, mě obdařilo.

Všechno je jinak, než jsem si to kdysi namalovala. Proto nebilancuju a neplánuju, ale jen děkuju. Děkuju za všechny lidi, kteří mi přišli do cesty a obohatili mě. Děkuju za to, že se mi nesplnila některá přání, neprožila bych to, co přišlo místo nich.  Děkuju za všechna odmítnutí; i ve vztazích. Dala mi svobodu, s níž jsem mohla začít znovu s těmi, co se mnou být chtějí.
Děkuju i za všechny podrazy a příkoří, naučila mě, že život může být krásný i bez toho, na čem jsem lpěla. Navíc nešlo o křivdy, ale o lekce. Měla jsem se naučit nic nepřeceňovat  a vidět potenciál jinde.

V tomto roce se mi podařilo něco mimořádného, vychutnám si  to, doufám, na jaře. Až přijde čas, připomenu. Něco se také nepovedlo, ale já už vím, že je to dobře. A vůbec si neříkám, že v příštím roce se zadaří. Bude, jak být má. Vždycky to bude dobře.
Přeju vám spokojené ohlédnutí a nadějné vykročení. Radost  a vděk za to, že jste a máte možnost prožívat. Je jedno, jaká je v letopočtu číslice. Je totiž vždycky ta nejlepší.