Den jen pro sebe

Bože, já mám pro sebe celý den! I noc! Žádná povinnost, vše odevzdáno a doma nikdo, nemusím ani vařit. Jak já si to užiju!

Dlouhatánské ráno s pomalým vstáváním. Flanelové pyžamo hřeje a bude hřát celé dopoledne, zasvěcené snídani. Ručně mletá káva tentokrát do velkého hrnku. Oblíbený časopis a naděje na to, že aspoň jednou ho stihnu přečíst celý, než se objeví ve schránce další číslo.
Že bych si udělala snídani na vidličku?

Něco  té pohodě chybí. Televize! Nezvyk, dívat se dopoledne, ale mám pro sebe přece celý den. Jdu na to. Popřepínám a vracím se k osvědčenému programu.  U televize ale nejde  číst, odkládám časopis.  Však mám před sebou několik hodin nicnedělání, můžu se flákat.

Jdu si do kuchyně pro oříšky. Odhazuju prázdný sáček. Koš plný.
„Vynesu ho, chci  mít k lenošení pořádek,“ řeknu si. Přezouvám se a oblékám kabát. Snad nikoho nepotkám.

Cestou domů si všimnu rohožky plné smetí. Jdu ji vyklepat. Vracím koš na místo – a jéje, tady to potřebuje vytřít. To ale nebudu dělat v pyžamu. Převléknu se a jdu na to. A když už vytírám podlahu v kuchyni, přidám další pokoje. Předložky na balkon a jedu.

Kručí mi v břiše. Jejda, poledne, to to uteklo! Vařit nebudu, aspoň jednou si dám něco jen tak. Ale co? Chleba s něčím? Otevírám lednici. Vítá mě pórek a také bílé víno – pozůstatek milé návštěvy…  No co, tak zbytky zpracuju, však mám ještě celé odpoledne… Nachystám ingredience a pouštím se do vaření. Za půl hodiny už sedím u stolu. Dobrota! Nádobí je málo, nic mi to neudělá, když je hned umyju. Ať tu nestraší. Rovnou ho i utřu. Čistou utěrkou. Kde jsou? Aha, v koši na prádlo. Tak dobře, já ho teda zlikviduju, pomyslím si a už připravuju žehlicí prkno. A budu poslouchat rádio, to mám taky ráda…¨

Nažehlená hromádka voní a těší srdéčko hospodyňky. Tu srovnám ještě něco v zásuvce komody na domácí textile, tam přeskládám komínek s tílky muže a jdu uložit pár kousků do synova pokoje. Páni, ten tu má binec ! Boj začíná:

Ne, ať si to uklidí, až přijede.

Ale – když máš čas, tak přece…

Ne, je to můj čas, chtěla jsem si přečíst časopis, hodit nohy na stůl, jen tak se ploužit po bytě a dělat, co mě napadne.

No právě, teď tě napadlo uklidit tu!
No, pere se to ve mně, stojíc ve dveřích synova bydliště.

Seberu pohozené ponožky, složím džíny, zastelu postel.

Tak dobře, já to tu tedy vyluxuju!

Vysavač vracím na své místo ve tři odpoledne.

Nevadí, ještě pořád mám dost času rochnit si. Teď to bude v uklizeném bytě. Paráda!

Co s načatým odpolednem? Tak předně si uvařím čaj. Pak se vrátím k rozečtenému časopisu.  Nějak se nemůžu soustředit. Hlavou mi jde myšlenka, že bych měla upéct chleba. Zítra už zase bude plný dům. Jdu vyndat z lednice kvásek, cestou naplním pračku a zapnu ji. Beru časopis, ale článek, na který jsem se od pondělí těšila, nedočtu. To si nechám na večer, teď zajdu do obchodu. Konečně budu jednou nakupovat beze spěchu…

Po návratu připravím těsto na bavorské vdolečky, všichni je mají rádi. Zadělám také na chleba. Sama si opeču poslední krajíce ze zbytku bochníku. Uvařím ještě jeden čaj a konečně se vracím k časopisu. To už je ale čas oblíbeného zpravodajského pořadu, takže zapínám televizi… Tentokrát si to fakt užiju, nikdo mi do toho nebude kecat...

V devět večer, kdy končí  i Hyde park, který jsem fakt MUSELA vidět , nevím, co dál. Číst si knihu, TEN časopis, podívat se na film?

Vyhrává film, můžu se aspoň jednou podívat bez přerušování. A budu koukat v posteli. Koupelna – pyžamo – notebook na kolena a…

Asi to dnes nedokoukám, jde na mě spánek. Notebook jde na stůl, zhasínám a loučím se se dnem, který jsem měla jen pro sebe. Ráno musím vstát dřív, abych dodělala chleba, je to proces… Ať ho mají čerstvý, až se budou postupně vracet.

Mám dobrý pocit, že jsem si užila svůj den, jak jsem (ne)chtěla. Ale né – chtěla! Časopis budu sice opět dočítat zavřená v koupelně a film dokoukám s manželem, stejně by mi bylo líto, kdyby ho neviděl. A syn mi jistě poděkuje za uklizený pokojík, ačkoli…

No nic, přiznám si, že si toho ani nevšimne, ale i tak to bylo fajn. Zavírám oči. Snoví andělé mě odnášejí do ráje, kde není ani smítko… To je mé nebe, mé naplnění! Usínám dekorovaná pomyslnou medailí za pořádek doma a blaženě si představuju, že když ne dnes, tak příště si určitě užiju další volný den, který snad ještě někdy budu mít. Jen pro sebe.
Foto: Skutečný výsledek dne jen pro sebe :-) Bavoráky poznáte, pórková polévka na bílém víně :-)