Pořád
jsem dělala, že se mě to netýká, ale nezbylo, než se zapojit a mezi davy
vyrazit také. Například pro máslo na chleba.
Regál byl prázdný, zbyla tam jen cedulka Polabské máslo, 39.90
Kč. Napadlo mě, zda nebude válka, nebo mi snad unikla informace, že máslo není?
Však co, tu a tam se touto dobou podobný problém vynoří – před pár lety těsně
před svátky vánočními nebyla vejce, pak byla, ale stála jednou nebo dvakrát
tolik. A někde to tak už zůstalo...
Pak
jsem ale pochopila, že hospodyňky jsou vzornější než já a pečou. I potěšilo mě,
že z másla a ne z Hery, a odpustila jsem jim, jak vyplundrovaly
zásoby, i když na mě nic nezbylo, leda bych tam ztropila skandál, ale to by
odnesli brigádníci, kteří nestačí doplňovat zboží. A že jich tam dnes bylo!
Také
jsem chtěla koupit kus masa na víkend. Vybrala jsem si dobu, kdy ti, co plní
státní pokladnu, ještě nemůžou být v krámech, a zároveň ti, kteří ji už
zaslouženě neplní, po obědě spí. No, spletla jsem se šeredně a za svůj omyl
platila dlouhým stáním ve frontě. Vzpomněla jsem si na doby, kdy to byla
součást našich životů, ale to bylo odůvodněno – všeho nedostatek.
Když
jsem po půlhodině vyšla s balíčkem plecka, došlo mi, že je úplně jedno, kam ještě vejdu. Že tam strávím spoustu
drahocenného času, takže mám možnost to mít za sebou, nebo
odložit. Při pohledu na mobil na dnešní datum jsem usoudila, že to už
do Vánoc lepší nebude. „Když už ses stala součástí toho víru, protočíš se v něm
a uděláš si v diáři fajfku za splnění nejtěžšího úkolu tohoto měsíce. Pořádného nákupu,“ řekla jsem si.
Nějak
mi ale neštymuje zkušenost z minula a přítomnost. Myslela jsem totiž, že v
potravinářských obchodech se šílí těsně před Štědrým dnem, že v tuto dobu
se lidé sdružují tam, kde to zavání jakýmkoli nápadem na dárek. Nakonec jsem se nesnažila
si to ověřit, spokojená, že budeme mít tento víkend co jíst. A vlastně už i o Vánocích,
já jsem díky tomu odvážnému výletu totiž i napekla. Tedy, napekla Biorozmarýna –
ale dvě krabice vynikajícího cukroví to u nás jistí (zatím) - bez vlastnoručních vosích
úlů, štrůdlů a kváskové vánočky by mě asi Ježíšek letos obešel. Ale na to je
fakt ještě času dost, akorát... Snad mi lid nevykoupí potřebné ingredience...
Mrknutím do spíže jsem se zklidnila; mouka vystačí, máslo zítra dopňovačí
jistě vyloží z krabic. Hrozinky, ořechy, med, skořici, sušené ovoce máme doma pořád, dokoupíme
jen vejce, jablka a nesmíme zapomenout pivo na ten štrůdl. Na trhu příští týden vezmeme v předstihu hlavy a
tělo kapra, strčíme do mrazáku... Co ještě chybí? Šmankote, majolka, napadá mě,
když se náhle přenesu v mysli do toho obchodu a vybavím si, čím to lidé plnili
koše. Jedna paní vezla asi osm majolek... Naštěstí si majonézu umím vyrobit,
navíc jsem jediná, kdo ji v salátu má rád. U nás se už léta dělá salát
slovenský, jen brambory, okurky, lák, cibule a olivový olej.
Nějaké
dárky jsem v průběhu roku už pořídila, takže mám vystaráno... Nebo že by ne?
Jsem tak dobrá, že nevidím důvod běsnit v nákupních centrech,
nebo nezodpovědná ignorantka „nejkrásnějších svátků v roce?“
Obrázek: blahopranicka.cz
Obrázek: blahopranicka.cz
Komentáře
Okomentovat