Přeskočit na hlavní obsah

Vzdělání je lék...


Tato úvaha vznikla při posezení nad zmrzlinou v kavárně na zámku Kozel. Výlet do krásné přírody a mnoho líbezných podnětů k radosti ze  života jsem zakončila článkem, který vyšel v týdeníku Školství 2. května.



Dobrá zpráva je, že od září budou studenti a důchodci jezdit jen za čtvrtinu jízdného. Špatná, že se tak stane na úkor peněz určených do školství. Koho hned napadne zvýšení platů pedagogů a pocítí osten závisti, nevole či nudy z omletého tématu posledních měsíců, ať se zklidní. Výplaty pedagogů jsou skutečně podměrečné, takže bych v tomto ohledu zarazila všechny diskuse a jednoduše jim přidala. Je z čeho brát. Třeba z peněz, určených na populistické dotace, jimiž se politici snaží zalíbit svým voličům, nebo na neefektivní reklamní akce typu Jezte více kaprů a podobné nesmysly. Kdo má ryby rád, jí je, kdo ne, neosloví ho stupidní kampaň za nemalé peníze, které inkasují agentury, jež ji produkují.Financování školství neznamená jen výplatu pedagogů, ale také dostatek na rekonstrukce a opravy přestárlých interiérů i exteriérů, modernizaci vybavení a podporu zázemí pro kvalitní výuku na všech stupních vzdělávání.
Čtyři stovky milionů, co bude tento populistický krok stát, je obrovská částka a není to spravedlivý výdaj, protože se jeví být bez prospěchu pro budoucnost. Odkládání investic ve školství při současném zdražováním výdajů na stavební práce děsí ekonomy, schopné dohlédnout „efekt“ této slevy na dopravu pro vybranou část společnosti.
Přitom studenti by do škol jezdili tak jako tak a senioři už mají slevy díky věku. Když už jim chce stát pomáhat, najdou se oblasti, které přímo pláčou nedostatkem.
Politik, moudrý vizionář, podpoří v první řadě vzdělanost národa a soukromé podnikání. Zjednoduší agendu, omezí řehtání úřednického šimla (vida, další úspory) a dá zelenou všem tvořivým lidem.
Efekt se může dostavit během výměny jedné generace. Vzdělaná mládež – ať už v oborech učebních nebo studijních – je jedinou zárukou úspěšného byznysu. Tam, kde se daří, není problém pomáhat sociálně slabým. Mít ovšem takovou prioritu chce rozhled, a ten lze získat jen dvěma způsoby - cestováním a dobrým vzděláním.
A tak si dovolím kreativně přetvořit část populární písničky z filmu Princové jsou na draka: Vzdělání, vzdělání, každý mindrák zahání, vzdělání, vzdělání je lék...





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Návrat k sobě

Zběsilost letícího času. Den postrádá ještě několik hodin. Napětí od rána. Káva vypitá ve stoje, snídaně – koupený sendvič - za chůze. Diář plný. Každé vybočení krade čas. Třeba i telefonát příbuzného nebo kamaráda. Nákupy přes internet. Nejvhodnější čas k vyzvednutí kolem půlnoci. To už tělo vypovídá. Upadá do spánku, trvajícího dvě hodiny. Poté ho budí myšlenky na resty.  Ráno silnější káva než včera. Nastává opět den plný stresu. Zítra totéž.  Přichází víkend. V sobotu pokus číslo jedna o delší spánek. Nejde to, myšlenkový chaos ovládl spánkové centrum. Pokus číslo dvě o snídani s rodinou. Nedokonalý, pokud je mobil po ruce. A bez něj to nejde.  Rozpolcenost. Termíny. Povinnosti. Obavy. Nejistota.  Naštvaná rodina. Klid už není ani doma.  Zavolá kamarád, kamarádka. „Zkrať to,“ vyhrkneš ze zvyku. Máš po kamarádství.  Tvůj život přestává být tvůj. Nemáš čas na partnera, děti, na rodiče, sourozence. Takhle jsi to chtěl/a?  Práce tě měla bavit, živit, rodina naplňovat

Perfect day

  Tak se i druhý díl série knih Jak to vidí Ivanka Adamcová dočkal křtu. „Dvojka“ vyšla za covidu, křest jsme musely s Ivou dvakrát odložit. Takže v sobotu 3. 12. 2022 na Novotného lávce měly knihy, my s Ivou i naše kmotry moc příjemný den.  Snad si to říkají i hosté, kteří zaplnili sál. Loučení bylo večer těžké, nikomu se nechtělo odcházet. Křtily: Terapeutka, hudebnice, autorka mnoha CD, Pavla Štěpničková, která poprvé rozezpívala plný sál. Podruhé se to povedlo hlasovému improvizátorovi Patriku Kee. Klára Issová nás čtením jedné z mých povídek z „trojky“ tak rozesmála, že jsme se i  na pódiu smíchy dusily. Jak se říká, užila jsem si svých pět minut slávy, ale kdo mě zná, ví, že raději sedím za počítačem. Někdo umí mluvit na jevišti, někdo zpívat a hrát, já raději píšu. A Iva? Jak jsme se včera přesvědčili, umí nejen mluvit, ale i zpívat. Patrik Kee jí při svém vystoupení předal mikrofon a my nestačili údivem valit oči. Protože mám ráda jazz, řekla bych to jeho slangem - Iva br

Bolševik v nás

Poznamenal nás, nečekala jsem, jak moc se obrovské části společnosti komunismus vepsal do krve. Celých dvaatřicet let od pádu komunismu určité voličské množině, ale potažmo ani nám, neb jsme s tím dosud nic neudělali, nevadí, že se do vrcholné politiky stále dostávají  PŘESVĚDČENÍ  komunističtí šíbři různého ražení a morálky.  Nevadí, že jsme sice komunistický režim vyhlásili za zločinný, ale dovolili komunistům, aby si udrželi stranu,  hlasovali ve volbě prvního, druhého a třetího i čtvrtého v jednom prezidenta. V předešlé vládě dokonce diktovali vládě, byť v ní přímo nebyli. Nevadí, že se tu nerespektují zákony, že se tu nedrží slovo, sliby, neplatí dohody. Však co, jsme na to zvyklí. Nevadí, že se současný prezident, ač se rád od komunismu distancuje, chová jako vysoce postavený komouš - podváděl v kampani, lhal a lže a lže. A lže. Není prezidentem „dolních deseti milionů“, nevyhodil kancléře, který nezískal prověrku, ač nám to slíbil, stručněji neuděl nic, aby nás přesvědčil, že je