Přeskočit na hlavní obsah

Jsem přece vlastenka :D



Nastoupily jsme do tramvaje zároveň. Ona očividně dáma z ciziny. Šperky, zajímavé oblečení, účes. Hádala jsem jí 70 let, i když dělala mladší dojem. Sedla si na čtyřku, já přes uličku, takže jsem neviděla plechovku od nápoje pohozenou na sedadle naproti ní. Ji to pohoršilo a spustila česky, jak jsme tady zaostalí. To by se ve Švýcarsku nemohlo stát. Jsme prasata.
Nikdo nereagoval, ona se však už rozjela. Jak jsme mohli volit Hamáčka – cituji. Pak si začala hrát na Libuši. ČR čekají strašné časy. A proč jsme neodsoudili Sobotku za privatizaci OKD. Snažila jsem se vysvětlit jí, že privatizovala vláda...
„Ale na Aeronetu píší...“
„Paní, to je proruský web, zrovna o tom čtu v Respektu,"ukazuju jí článek.
„Respekt“, prskla pohrdavě, ba až nenávistně. Byl to ode mne chapý pokus poučit ji, že Aeronet a Parlamentní listy ((PL) jsou neobjektivní média, obzvlášť když mě ani nenechala domluvit a dodala, že ještě čte - PL. Pro změnu jsem vytřeštila oči já.
Byla parádně napružená, pořád mlela o tom, jak jsme tady hloupí, tak jsem to nevydržela.
 „Kdyby tu nebyl čtyřicet let totáč, možná bychom si tu žili jako vy ve Švýcarsku.“ Vtom jsem si vzpomnělaje, jak mě nedávno pobavila kosmopolitní kamarádka, která odmítla práci v Zürychu. "Oli, je to tam  tak sterilní! Představ si, že tam ani kontejnery nesmrdí!," snažila se připodobnit mi prostředí. "Žádné dobrodružství, vše tak předvídatelné... Po pár dnech jsem umírala nudou.“
Vzpomínka mě pobavila, paní ovšem trhla hlavou. Asi myslela, že se směju jí.
Při výstupu jsem vzala plechovku a vhodila ji do koše na stanici.
Jasně, leccos tu není, jak by mělo být, ale na to, že nám tady skoro půl století vládli komunisté, zvládáme.
Mimochodem, sotva jsem před touto ženou informovanou trolly zmínila komunisty, nenechala mě domluvit. Sice by mě zajímalo, zda před nimi emigrovala, nebo se tam vdala, ale raději budu v tomto ohledu nepoučená. Jo, a pobavilo mě, jaká jsem vlastenka, ani jsem netušila, většinou říkám, že jsem národosti světové. 
Mimochodem, zajímalo by mě, proč jí tak vadil Hamáček. Myslím, že jsou tu jiní a mnohem, mnohem nebezpečnější politici. Asi na to nepřijdu, leda bych začala číst to co ona. Tak to budu raději dál nepoučená.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co je a není Pražská kavárna

Není to, co o ní opovržlivě říkají jedni. Je to, za co ji považují druzí, včetně mě. Je to nejmenovaná skupina přátel pravdy, nadhledu, radostí života. Jsou to zastánci svobody slova, demokratického systému v zemi, podpory členství v EU, NATO, stručněji: Jsou to lidé, kteří nechtějí žít v totalitním státě, nepotřebují tudíž vůdce ani nikoho, kdo by je vodil na niti. Protože nic takového jako Pražská kavárna ve skutečnosti neexistuje, mám výhodu, že do ní můžu zahrnout při psaní všechno, co se mi bude hodit. Takže i návštěva skvělých restaurací, protože... Jde přece o setkávání. Takže: Včera večeře ve Městě Touškově ve Velkém Špejcharu. Jídlo vynikající, nálada také. Probíraly se ještě volby, téma doznívá, ale já jsem uvítala možnost zeptat se i těch, co volili jinak než já, proč. Nejde mi například do hlavy, jak mohli volit v jednom kole Jiřího Drahoše a ve druhém současného prezidenta. Prý je zprofesor zklamal v televizních debatách. Ach jo, zeptala jsem se, zda jsou skutečně ta

Návrat k sobě

Zběsilost letícího času. Den postrádá ještě několik hodin. Napětí od rána. Káva vypitá ve stoje, snídaně – koupený sendvič - za chůze. Diář plný. Každé vybočení krade čas. Třeba i telefonát příbuzného nebo kamaráda. Nákupy přes internet. Nejvhodnější čas k vyzvednutí kolem půlnoci. To už tělo vypovídá. Upadá do spánku, trvajícího dvě hodiny. Poté ho budí myšlenky na resty.  Ráno silnější káva než včera. Nastává opět den plný stresu. Zítra totéž.  Přichází víkend. V sobotu pokus číslo jedna o delší spánek. Nejde to, myšlenkový chaos ovládl spánkové centrum. Pokus číslo dvě o snídani s rodinou. Nedokonalý, pokud je mobil po ruce. A bez něj to nejde.  Rozpolcenost. Termíny. Povinnosti. Obavy. Nejistota.  Naštvaná rodina. Klid už není ani doma.  Zavolá kamarád, kamarádka. „Zkrať to,“ vyhrkneš ze zvyku. Máš po kamarádství.  Tvůj život přestává být tvůj. Nemáš čas na partnera, děti, na rodiče, sourozence. Takhle jsi to chtěl/a?  Práce tě měla bavit, živit, rodina naplňovat

Perfect day

  Tak se i druhý díl série knih Jak to vidí Ivanka Adamcová dočkal křtu. „Dvojka“ vyšla za covidu, křest jsme musely s Ivou dvakrát odložit. Takže v sobotu 3. 12. 2022 na Novotného lávce měly knihy, my s Ivou i naše kmotry moc příjemný den.  Snad si to říkají i hosté, kteří zaplnili sál. Loučení bylo večer těžké, nikomu se nechtělo odcházet. Křtily: Terapeutka, hudebnice, autorka mnoha CD, Pavla Štěpničková, která poprvé rozezpívala plný sál. Podruhé se to povedlo hlasovému improvizátorovi Patriku Kee. Klára Issová nás čtením jedné z mých povídek z „trojky“ tak rozesmála, že jsme se i  na pódiu smíchy dusily. Jak se říká, užila jsem si svých pět minut slávy, ale kdo mě zná, ví, že raději sedím za počítačem. Někdo umí mluvit na jevišti, někdo zpívat a hrát, já raději píšu. A Iva? Jak jsme se včera přesvědčili, umí nejen mluvit, ale i zpívat. Patrik Kee jí při svém vystoupení předal mikrofon a my nestačili údivem valit oči. Protože mám ráda jazz, řekla bych to jeho slangem - Iva br