Pohoda u Boleváku

V Plzni oslavy osvobození ve velkém, my slavili na Boleváku - i u kávy. U mě rutinní zakončení jakékoli cesty, což zatím nikdy nevadilo komukoli, kdo jde se mnou.

Témata různá. Krásný byl ten sváteční 8. květen. Kochali jsme se krajinou kolem rybníka, snahami ekologů jej vyčistit a zpříjemnit lidem i rybám, nezáludně záviděli přátelům, jejichž byt se už začíná rýsovat v novostavbách takřka u vody. Mluvilo se i o svobodě. Taková samozřejmost, že... Nikdo se o ni nebojí, ačkoli se důvody nabízejí stále častěji s tím, jak přibývá zkorumpovaných politiků, za které mluví lobbisté. Vlastně opačně - politici mluví jakoby jejich ústy.

Jedná se o politiky vděčné, splácející dluhy. Mají jiné priority než jejich voliči. Jak to, že to voliči nepoznají? Tak...  Někteří to poznají, ale zatím jsou vždy v menšině...

Takový menšinový volič se ani nemusí moc namáhat, aby rozeznal, kdo hýbe politikovými ústy, kdo spoléhá právě na posluchače, nevnímajícího nuance, neslyšícího nevyslovené a neschopného rozpoznat, co je poctivá snaha a co populismus či vděk. Výraz vděk se těžko nahrazuje, zvlášť v tomto případě.

Nakonec jsme došli k závěru, že o nesvobodě toho nejvíc vědí politici, nucení hlásat mecenášův obsah. A že by naši svobodu klidně zaprodali za tu svou - relativní...