Sluníčkáři si nekladou kritické otázky, to mě podržte!

Tohle mě posadilo k počítači. Ranní Pro a proti v rádiu Plus. Novinář z Lidovek považuje sluníčkáře za lidi, kteří si nekladou kritické otázky. Mám otevřít kteroukoli knihu od Václava Havla a opsat z ní jednu z mnoha pasáží, reagujících velmi kriticky, hlavně však konstruktivně na ožehavé otázky naší společnosti? Mám citovat další pozitivně smýšlející lidi, kteří se netají svým optimistickým přístupem k životu a uznání získali především za snahu hledat odpovědi na nejbolavější témata? Mohla bych jejich jmény zaplnit stránku, ale zmíním jen slovenského prezidenta Andreje Kisku.
Dovolím si označit za sluníčkáře i Karla Čapka. Kdyby žil, patřil by k vedoucím osobnostem pražské kavárny :-). Tento autor si kladl kritické otázky tak moc, že si pro něj jako pro jednoho z prvních nebezpečných intelektuálů přišlo gestatpo, sotva se tu zabydlelo. Měli smůlu, den předtím jim unikl na druhý břeh.
Co třeba Karel Janeček, zakladatel fondu proti korupci, ten si neklade kritické otázky? 

Ohrnovači nosy nad sluníčkáři naznačují něco o naivitě. Byl Dale Carnegie naivní sluníčkář, když psal knihy o tom, jak vycházet s lidmi, jak se radovat ze života, získávat přátele a neničit se úplně zbytečně negativními emocemi? 

Je naivní světoznámý sluníčkář, herec Richard Gere? Nemusím chodit za oceán, zeptám se, zda je naivní autor mnoha motivačních publikací, pořadatel nejnavštěvovanějších seminářů Ivo Toman, který učí lidi povznést se nad vlastní mindrák? Jeho odpověď je stručná - nežrat se jím, makat na sobě a budete úspěšní.

Není to třeba jen tak, že ty apriori odpůrce sluníčkáři štvou, ať udělají nebo řeknou cokoli?