Asi máme, co si zasloužíme...

Zlodějna jako by se tu stávala normou. Včera mi volala kamarádka, že naletěla realitním podvodníkům. Uvízlo jí u nich  400 000 Kč. Už to řeší advokátka za dva tisíce na hodinu.

„To se ti stalo už podruhé,“ připomněla jsem jí. 

Před pár lety se nechala vtáhnout do pochybných investic a přišla o část toho, co vložila. 

Přitom ji považuju za rozvážnou, nevrhající se střemhlav do akcí podobného typu. V obou případech věřila přátelům, kteří jí ty gaunery představili, aniž tušili... Popsala, jak solidně zpočátku obě akce vypadaly. První "investor" nabral klienty a pak "zbankrotoval." Všechno přepsal na manželku, sám vydělává minimum... 
I nákup pozemku se jevil v pořádku. Kdyby náhodou nezahlédla na internetu, že zrovna to, co koupila, k prodeji není, přišla by o víc. Když na "prodejce" uhodila, místo aby se přiznali,  nutili ji - i vyhrožováním -  k dodržení smlouvy. Chladnokrevně z ní chtěli vyrazit ještě víc. 

Je to vysokoškolačka, ve své profesi dobrá odbornice, skvěle placená. Přesto se jí stalo to, co tisícům lidí u nás, zdaleka ne tak informovaných. 

Poslední týdny se tu bavíme o nenormálním počtu exekucí. Spousta dlužníků se do maléru nedostala proto, že nechce platit dluhy. Tlak lumpů, nacházejících mezery zákonech, je mnohdy nad naše síly. Osobně mám zkušenost se známým, který jel načerno v MHD a nebýt toho, že se ocitl na delší čas v nemocnici, pokutu by uhradil. Měl roční kupon, jen si ho zapomněl doma komplet s peněženkou a kartou, takže nemohl zaplatit na místě. V průběhu táhnoucí se nemoci na dluh Dopravnímu podniku zapomněl. Připomněla mu jej exekuce  na 13 000 Kč. Jeho manželka málem zkolabovala, když objevila exekuční nálepku na poštovní schránce. Než zjistil, o co jde, prožila extrémní strach jak z částky, tak z důvodů, které si pochopitelně v té hrůze pořádně zveličila.

Vím ještě o jedné exekuci  - opět oblepená schránka... A nervy, než se vyjasnilo, že jde o 380 Kč!! za pár korun opomenutých zaplatit sociálce. Opět jen zapomenutí. Člověk do té doby zcela bez dluhů...

Je advent, měla bych psát pozitivně. Nejde to.  Jsme brutálně nekulturní země. Vybavuju si sloupek Karla Čapka o kulturním národu. Pod tento pojem patří také ohledy vůči sobě, starost a péče o ty, kteří nestačí. Je těžké žít pořád ve střehu, kde nás kdo oklame, ale asi máme, co si zasloužíme, protože tady respektujeme to, co by jinde neprošlo.