Jaký jsme prožili soukromý rok? Inu, takový, jaký jsme si ho udělali. Ti, co vědí, že štěstí, jímž nazvu rozličné cíle našeho pachtění, je jen pocit, jsou jistě spokojení. Vědí, co od sebe čekat, a ev. naštvaní můžou být jen sami na sebe.
Koho baví zaměstnání a má nablízku lidi, na které je spolehnutí (což dokazuje, že je to oboustranné), prožil opět nejlepší rok.
Kamarádce zemřela minulý týden maminka, bylo jí pětadevadesát. Dcery se o ni do posledního okamžiku staraly. Byly u jejího odchodu. „Od té chvíle, kdy jsem viděla mámu odejít, se nebojím smrti,“ řekla mi a popsala ten „krásný“ okamžik, kdy viděla v posledním matčině pohledu všechnu mateřskou lásku. „Jsem šťastná,“ dodala kamarádka. Má čisté svědomí. S tím se žije dobře.
I mně letos odešla jedna z nejdražších bytostí. Při zapálené svíčce jsem vzpomínala, co všechno jsme spolu během padesáti let prožily. Bylo toho tolik, že jsem se skrz slzy usmívala. Řekla bych, že za štěstím se nemusíme nijak hnát, stačí si ho občas uvědomit.
I mně letos odešla jedna z nejdražších bytostí. Při zapálené svíčce jsem vzpomínala, co všechno jsme spolu během padesáti let prožily. Bylo toho tolik, že jsem se skrz slzy usmívala. Řekla bych, že za štěstím se nemusíme nijak hnát, stačí si ho občas uvědomit.
Přeju vám šťastné Vánoce, ať už je budete prožívat s milými blízkými, nebo ve vzpomínkách na ty, kteří by tu ještě být mohli, ale nejsou. To, co jste s nimi prožili, bylo maximum, věřte, že víc jste dát nemohli. Mějte se rádi.
Komentáře
Okomentovat